RUTH pro ROLNIČKU

Je podzim roku 1993 a já mám zvláštní program. Objíždím adresy v okolí jihočeské Soběslavi a zvoním u neznámých dveří. Otevírají různí lidé, které spojuje to, že jsou něčí mámy nebo tátové. A ten někdo, jejich kluk nebo holka, to má nějak těžší než bývá u dětí obvyklé. Také rodičovství  těch překvapených lidí u dveří je náročnější než běžné. Chystáme s pár lidmi z/blízko  evangelického sboru v Soběslavi podporu pro rodiny dětí s postižením. Při svých cestách nahlížím do příběhů, často těžko uvěřitelných. Některé děti jsou malé, jiné už ve věku teenagerů. Mnohé z nich nebyly nikdy jinde než doma,  nálepka "nevzdělavatelnosti" je vyřadila z běžného dětského života, znemožnila školní docházku, připravila o příležitost navázat vztahy mimo rodin. Obdivuhodní a často zcela vyčerpání rodiče opatrně poslouchají, co jim to vykládám, někteří u té ostražitosti zůstanou, jiní po chvíli roztají, vyprávějí, ptají se.

Začíná rok 1994 a otevírá se Rolnička, jedno se středisek Diakonie Českobratrské církve evangelické. Denní stacionář, do kterého na počátku chodí 12 klientů. Podařilo se, o čem jsme snili a co jsme s velkým nasazením připravovali, máme z toho radost.

Máme tu letošní rok. Rolnička roste celých těch 27 let, co ji znám a sleduji,  i když už na dálku. Klienti dorostli, dospěli, zestárli, noví přibyli, je jich víc než 130! Víc je také služeb, projektů, aut a najetých kilometrů, akcí, zaměstnanců i dobrovolníků. Rolnička sídlí v jiných prostorách, rozšířila se do Tábora, pomohla integraci některých dětí do běžných škol. V mezičase se hodně stavělo a budovalo, dnes tu díky tomu najdete chráněné dílny i bydlení, školku a školu, vlastní obchody. Rolnička se stala přirozenou součástí komunity, pořádá nejrůznější akce, kampaně a sbírky, má okruh skvělých dobrovolníků, dárců a příznivců. Každý rok byl jiný, pestrý, přinesl změny. Je to radost a div.

Podzim 2020.  Rolnička je zázrak. Pomohla a pomáhá mnohým, ale proměnila i mě, posunula můj život tam, kde jsem teď. Vděčně a s úžasem sleduju, co se z mého nápadu stalo, kolik vztahů díky tomu vzniklo, kolik lidí to ovlivnilo, kolik toho vyrostlo. Rolnička nemohla svůj nejnovější projekt, který pomůže rozšířit a zrenovovat prostory a nabídnout tak pestré služby většímu počtu klientů, pojmenovat příhodněji než ROSTEME.

Letos 14. prosince mi bude 55 let. Všecko, co potřebuju, mám. Nemyslím jen věci, ale hlavně dobré lidí nablízku. Je vás, mých milých, hodně, jste jako můj poklad. Nedávejte mi k narozeninám dárky, podpořte místo toho Rolničku a přispějte podle svých možností na projekt ROSTEME.