Život má být pořádná jízda! Až do poslední chvíle…

Dnes jsem se zastavila v hospici sv. Veroniky, abych tam zanechala léky a nutridrinky, které babičce zůstaly doma poté, co nás děda minulý rok opustil. Přály jsme si s babi, aby ještě někomu posloužily, a vzhledem k předchozím zkušenostem s hospicem Sv. J.N.Neumanna v Prachaticích bylo toto přidružené budějovické zařízení jasnou volbou. 

Jako poděkování jsem dostala balíček s čajovým sáčkem a citátem:„Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou.“ V ten moment se mi živě vybavila pokora, laskavost a profesionalita, se kterou jsem se setkala před 7 lety, když jsem poprvé zjistila, co hospic je. Tehdy mi právě ten prachatický byl obrovskou oporou, když jsem zde trávila poslední týdny života se svou mamkou. Slovy pana ředitele Huneše se v hospici pod rouškou starostí skrývá nevšední tvář radosti. Věřím, že kdo toto místo někdy navštívil, by se pod ta slova s úctou podepsal. Klobouk dolu před každým lékařem, sestrou, řádovou sestrou, sociální pracovnicí, recepční, uklízečkou, zkrátka všemi pracovníky, kteří společně činí toto místo tolik výjimečným. 

 V dnešní uspěchané době se nám může někdy stát, že zapneme autopilota, a zapomínáme skutečně žít. Jsme tu ale jen na návštěvě, a nikdo z nás neví, jak dlouhá bude zrovna ta naše. Život by měl být pořádná jízda, ať máme na co s hrdostí i radostí vzpomínat. Cílem hospice je naplnit i ty poslední okamžiky pacienta životem. Hospici sv. Veroniky momentálně schází jeden vozíček, aby mohli pořádnou jízdu dopřát ještě co nejvíce pacientům, pojďme jim s tím prosím trošku pomoct a možná tak někomu vykouzlit jeden z posledních úsměvů na tváři :-) 

Srdečně děkuji, Edit