1. leden 2022 byl pro naši rodinu zatím nejhorší den, který jsme zažili. Lékař mi po telefonu sdělil, že moje partnerka Míša a máma našich 2 dětí už nežije.
Míšu jsem potkal v práci a společně s ostatními kolegy jsme se začali setkávat i mimo ní. Časem naše kamarádství přerostlo do vztahu a od roku 2015 jsme spolu začali žít. O dva roky později k nám přibyl syn Kilián a v roce 2019 jsme mu pořídili sestřičku Amálku. Společně jsme si užívali děti, plánovali, kam s nimi pojedeme a spřádali sny do budoucna.
Až do konce roku 2021 bylo všechno v pořádku. Míša začala mít problémy se štítnou žlázou, postupně se přidaly další komplikace s ledvinami a játry, ale i přesto prognóza a lékařské zprávy zněly optimisticky. Na Silvestra se jí přitížilo, a proto odjela za svým lékařem na kontrolu. Nikdy by mě nenapadlo, že ji vidím naposledy a že se už za námi nevrátí.
A tak jsme zůstali jen my tři – já, dcera Amálka 2,5 roku a syn Kilián 4,5 roku. Kvůli nim musím mít sílu za dva. Je to sice neustálé lítání mezi plínkami, jídlem, pitím a kostičkami Lega (au), ale zase je to plno radosti, kterou mám teď celou pro sebe. Jedno Amálky "tatínku můj milovanej" nebo Kiliánkovo "hele, co jsem postavil" dokáže pořádně nakopnout.
Davide, Kilijánku a Amálko, posíláme náruč síly! A na Doudlebskou přibudou v úterý nějaké hračky, bude potřeba je během prázdnin odborně zkontrolovat :-)