Benediktus is a community of people with and without intellectual disabilities who live their daily lives in mutual fellowship. Through relationships rooted in trust in God, we discover the uniqueness of every person and want to live life in its fullness.
Everyone has their own unique gifts with which they can enrich the lives of others. Everyone at Benediktus bears a share of responsibility for what we create together, and has a place where s/he can grow and develop. We rejoice in the fact that together we can create great things of lasting value, and we do not keep them to ourselves. Perhaps you have already experienced some of this firsthand with us :-)
Life at Benediktus involves many needs for which it is not easy to obtain sufficient resources. For example, fair wages for assistants, routine operating costs and services (energy, workshop materials, hygiene and cleaning supplies and other miscellaneous purchases, promotional services, insurances) as well as various extraordinary expenses (car and equipment repairs, presentations with clients about our work for schools).
Would you like to be at least a little part of what we live and create?
Would you consider donating the cost of one lunch to us each month? Or even more?
Benediktus is a colorful place. The resources that make it possible are also very diverse. We earn some of the money ourselves, but for most of our funding, we depend on others. Grants for providing services are a significant form of state support, but they are not enough to cover all the needs of our day-to-day operations. And we also don’t know throughout the year how much money will ultimately be allocated to us. The Vysočina Region has so far tried to support our services fairly. Nevertheless, we are weighed down by uncertainty about how we will actually manage to keep things running in the coming months and years.
Your regular support gives us stability.
Become a pillar of Benediktus! Be part of the solid foundation on which all the fullness of life can grow and flourish! And spread further…
We are like a garden into which water flows through many small hoses and also through one large hose, from which, however, the flow depends on the dam operator's decision. We haven’t been idle and over the years we’ve created our own little pond for watering (revenue from products, services, and rentals). And we’ll keep expanding it as long as our strength holds out. Nevertheless, what we are creating here will always largely depend on the support of others. That is why, together with you, we need to lay down more small hoses so that we don’t have to worry about new dam operators and can be more confident that we’ll be able to water all the life that grows here.
Will you please join the circle of friends we can rely on?
We look forward to the new fruits we’ll be able to create because of you!
jmenuji se Radka a dovolte mi, abych se s Vámi podělila o jeden příběh. Příběh o velmi statečném a silném „klukovi“ Jirkovi, a o nás – naší společnosti Benediktus – tento příběh sdílíme společně již několik let.
Jiřího schopnost verbálně komunikovat, rozumem chápat a přemýšlet je omezená. S Jiřím si popovídáte jazykem srdce, řečí těla. Jiří neřekne slova, neodpoví na jednoduchou otázku, není schopen samostatného života bez pomoci, je mu 45 let a má krásnou duši/povahu.
A jak náš společný příběh začal? Jirkova maminka nás oslovila ohledně pomoci se svým synem. O společnosti Benediktus, která se zabývá sociálními službami se dozvěděla od místního „pošťáka“. Co si maminka přála? Přála si nějaký dům, kde by mohl Jirka žít. Mamince Jirky bylo 62 let, Jirka potřeboval celodenní péči, měla strach, co se s Jirkou stane, až se o něj nebude moci starat. Nechtěla, aby skončil v ústavu. V té době začal vznikat Domeček v Chotěboři a sen o chráněném bydlení byl ještě téměř v nedohlednu.
V roce 2004 bylo Jiřímu něco přes 30 let, byl trochu při těle a o berlích, přátelský, veselý, laskavý, začal s námi jezdit na letní tábory. Postupem času k nám Jirka začal chodit na denní programy, v roce 2007 většinou na 3 dny v týdnu. Jirka se seznamoval s keramikou a hudbou, zkoušel různé činnosti, v mnohém našel zalíbení i radost a pocítil sebeuplatnění, ocenění, úspěch. Spřátelil se s lidmi v komunitě, začal navazovat dospělé přátelské vztahy. I maminka si našla čas sama na sebe a na vyřizování nejnutnějších věcí. Oběma to moc prospělo.
Přišla však i doba, kdy nebylo jisté, co s Jirkou bude. Velmi se mu zhoršil zdravotní stav a přes závažné fyzické obtíže byl nakonec hospitalizován. Během nemoci velmi zesílil, následně zhubl a byl celkově vyčerpaný. Díky pomoci asistentů, ve spolupráci s maminkou Jirky, se podařilo nemoc překonat. Po stabilizaci stavu se Jirka vrátil domů, byl však nesamostatný, polehávající, vyžadující opět úplnou celodenní péči. Domácí prostředí mu nesmírně pomáhalo a díky úzké spolupráci s rodinou se podařilo nastavit velmi úspěšnou pomoc asistentů jak v návazné zdravotní péči, tak v životosprávě a rehabilitaci. Postupně se začal vracet do společenského života. Po různě dlouhých pauzách začal znovu navštěvovat Benediktus, začal se hýbat a chodit (nakonec odhodil i berle), opět tvořil, maloval, zpíval a z denních návštěv přešel k samostatnému životu v chráněném bydlení na Modletíně.
Letos Jirka na Modletíně bydlí již 5 rokem, je pevnou součástí a oporou v komunitě. Objevuje a prohlubuje mnohé ze svých schopností – vytváří krásné nové vzory a dekorace v keramice, maluje svá slunce a panáčky na tašky, hraje a zpívá v kapele BeneBend, uvaří s pomocí asistenta oběd, poklidí stůl nebo pokoj, zajde do dílny či na zahradu a pomůže chlapům s čím je potřeba. Pomáhá i v kostele panu faráři Jindřichovi při mších. Vše vykonává velmi soustředěně, pečlivě, s láskou a úsměvem. Přivítá a obejme kohokoliv, kdo přijde do komunity.
I já, když jsem přišla v září do Benediktu, jsem to zažila – přijal mne s otevřenou náručí. A to doslova – Jirkova objetí jsou vřelá, dlouhá a silná, stejně jako jeho pohled očí a stejně jako jeho příběh. Z Jirky číší spokojenost, sebedůvěra a jeho život má směr, hodnotu a smysl.
Jirka je důkazem toho, že tu nejsme, abychom přežili a dožili, ale abychom objevili své dary a schopnosti, pracovali na sobě tak jak nejlépe dovedeme, pečovali o sebe a druhé, cítili a dávali radost… tady a teď. Jirka by nebyl takový jaký je nepotkat a nesdílet život v komunitě, obklopen 24 hod denně asistenty.
Benediktus své služby poskytuje 18 let, Jirka je s námi po většinu času, vstupujeme spolu do zralé dospělosti. Staňte se i Vy součástí příběhu Benediktu, příběhu Jirky a dalších členů komunity, i Vy se můžete stát střípkem této pestrobarevné mozaiky. Pojďte ho s námi spoluvytvářet a předávat dál. Nejen slabí potřebují silné, ale i silní potřebují slabé. Bez Vás a Vaší, nejen finanční, podpory tyto změny nedokážeme.
Darujte nám jakýkoliv finanční obnos, tolik kolik si můžete dovolit. Odměnou Vám bude neuvěřitelně dobrý pocit na duši. O nic nepřijdete, naopak mnohé získáte. Spolu to dokážeme. Každá Vaše koruna se počítá. Potřebujeme 500.000 Kč /rok...sháníme 500 partnerů kteří nás podpoří částkou 1000 Kč/rok, tj. 83 Kč měsíc... - jste to Vy? Bez Vás to nedokážeme:o).
Zasláním daru se stáváte naší součástí a pomáháte nám primárně v pokrytí nákladů na mzdy asistentů (bez vašeho příspěvku je HM cca 14tis Kč/měsíční plný úvazek) a pokrytí dluhů, které vznikly při opravách a stavbách objektů v Modletíně (fara - chráněné bydlení, aperát, sušírna – terapeutické dílny, roubenka – původně zázemí pro asistenty). Děkujeme za pomoc.
Děkuji Vám za čas věnovaný tomuto zkráceného příběhu Jirky … a Benediktu. Děkuji za soucit a hrdost a odvahu. Děkuji za Vaši podporu. Přeji čas plný lásky a přátelství.
