Psychologická pomoc ukrajinským dětem Pomozte prosím zmírnit psychické útrapy válkou poznamenaných dětí z Ukrajiny. VÝZVA PRO KOLEGY

Psychologické potíže jsou jedním z nejzávažnějších důsledků války na Ukrajině. Psychika a neklid lidí z Ukrajiny, a zvláště dětí, se zhoršuje nekonečností bezohledné ruské agrese, zostřením bojů na frontě a ztrátami osobními i hmotnými. U dětí a dospělých se projevují posttraumatické stresové poruchy, úzkostné poruchy, deprese či speciálně u dětí poruchy spánku. I u těch, kteří obětem pomáhají, včetně psychologů, se projevuje vyčerpání i prožívání vlastních traumat. Zanedbávání řešení těchto psychologických potíží by mohlo vést k extrémnímu zhoršování psychického stavu, především u dětí.

Váš finanční dar bude použit na:

• financování psychologické pomoci dětem z Ukrajiny pobývajícím na území ČR - jedná se o pokračování projektu z roku 2022, díky kterému byla dosud poskytnuta individuální psychologická podpora 1 150 klientům a také byly realizovány skupinové aktivity pro více než 3 700 potřebných dětí;
• pomoc ukrajinským dětem neoprávněně zadržovaným na území Ruské federace – jde zejména o finanční pomoc pro jejich návrat zpět na Ukrajinu a následnou psychologickou péči.

• válečná traumata
• ztrátu jistoty (ztráta blízkých, kamarádů, domácích mazlíčků, nucená změna místa bydlení, školky, školy) 
• ztrátu identity (osobni, národní, jazykové)
• vnímají nejistotu a strach rodičů
• žijí dvojím životem - tady a tam na Ukrajině
• vznikají nové role u dětí, větší zodpovědnost (zvlášť pro syny vůči mamince)

• obnova bodů opory
• pocit bezpečí 
• větší sebejistota 
• zlepšení komunikačních dovedností

Obrátila se na nás maminka desetiletého chlapce z Charkova. Přestěhovali se do Česka na začátku války, a maminka se potýká s tím, že chlapec se stal agresivním, vznětlivým, ale i plačtivým - těžko se ním domlouvá, a komunikace je úplně jiná, než byla doma na Ukrajině. Po několika rozhovorech s chlapcem psycholožka zjistila, že zažívá velké strachy v důsledku stěhovaní, války, ale i vrozeného labilního nervového systému. Psycholožka využila arteterapii s cílem snížit stres, cvičili různé metody relaxace. Psycholožka měla také setkání s maminkou, při kterém jí navrhla některé změny v denním režimu a jiné způsoby podpory zdravého nervového systému syna. Chlapec odcházel po deseti setkáních míň agresivní a zbavil se strachů. Zlepšil se i vztah mezi maminkou a synem.

První kontakt byl od babičky, která odešla z východní Ukrajiny v prvních dnech války. Odjížděli z bojů s dcerou, vnukem a zetěm a jejich auto bylo ostřelováno ruskou armádou. Její dcera při útoku zahynula a vnuk (8 let) byl vážně zraněn. Tři přeživší přišli do Prahy, kde vnuk podstoupil operaci mozku. Žili na ubytovně. Babička začala pracovat s psychologem a požádala dětského specialistu, aby navštívil vnuka, který od útoku téměř nemluvil. Otec se tomuto nápadu bránil, ale pak syna přivedl za psychologem. Po několika sezeních chlapec začal normálně mluvit, poprvé mluvil o ztrátě matky, začal kreslit, byl šťastnější. Otec, který také navštěvoval sezení, požádal, aby mohl k psychologovi přijít sám, a měl několik samostatných sezení, aby se vyrovnal se svým zármutkem. Nakonec se rodina vrátila na Ukrajinu, absolvovala poslední sezení s psychologem online odtamtud. Otec řekl, že si najde jiného psychologa pro sebe a svého syna na Ukrajině.