Mise ITIBO - přednáška studentů 3. LF UK

Je zvláštní být na místě, kde se řeší budoucnost medicíny s novými technologickými inovacemi, které někdy připomínají scény ze sci-fi, jako je virtuální kopie plic pacienta, která se používá k výpočtu nejlepšího nastavení plicní ventilace. Pak se ocitnete na jižní polokouli, v Keni, kam vám během jediné noční směny přivezou několik případů otravy organofosfáty. I přes všechno úsilí nás studentů, doktorů a zdravotníků byla resuscitace bohužel neúspěšná. Během resuscitace jsme přijali dalšího pacienta, mladého chlapce, který byl pořezán mačetou. Museli jsme se odpoutat od toho, co se stalo během resuscitace, odložit to a jít znovu do plné akce. Bylo to náročné a každý z nás to zvládl úplně jinak, mluvili jsme o tom, mluvili jsme o svých pocitech. Medicína není vždy taková, jak se jeví na fotografiích. Obvykle není vidět únava, vyčerpání a frustrace, které k ní neodmyslitelně patří. V Keni se snažíte pro pacienta udělat maximum, i když nevíte, jestli to dobře dopadne. 

V rozvojových krajinách sa pri diferenciálnej diagnostike musíte spoliehať na svoje schopnosti a klinický obraz pacienta, pretože nemáte možnosť vylúčiť jednotlivé diagnózy pomocou zobrazovacích alebo laboratórnych metód - dieťa k vám príde s kašľom a pravdepodobne má niečo na pľúcach, ale keďže počas celého vyšetrenie plače a kričí na Vás, poviete si, môžem sa spoľahnúť len na fonendoskop a svoje schopnosti a skúsenosti? Je to naozaj len nádcha alebo by to mohlo byť niečo vážnejšie? V európskych podmienkach by som ho poslala na rentgen, krvné testy atď... v Keni ho posielam domov s antibiotikami, lebo viem, že o týždeň na kontrolu nepríde a že keď pôjde domov, bude pravdepodobne aj tak spať na zemi, čo by jeho celý zdravotný stav len zhoršilo...