Kristova léta

Asi víte, že od té doby, co jsem opustila novinařinu, je mým posláním mimo jiné přesvědčovat lidi, aby finančně podporovali dobré věci, které pro druhé dělají moji kolegové z pelhřimovské Charity. A narozeniny jsou zajímavou příležitostí vyzkoušet si svoje přesvědčovací schopnosti na Vás, milí přátelé.

Konkrétně bych Vás chtěla poprosit o příspěvek na Domácí hospicovou péči Iris. Třeba v takové výši, jakou byste utratili, kdybyste mě pozvali na pivo. Jsem zvědavá, kolik myslíte, že jich vypiju. Taky připočtěte, kolik byste zvládli sami, a nezapomeňte vzít v úvahu, že teď všechno zdražuje... ;o)

Proč žádám o dar zrovna pro „hospicovku“? Ostatní naše služby nejsou o nic méně smysluplné, ale jejich financování je trochu jednodušší. Tak proto. Když mě na to pivko někdy pozvete nejen virtuálně, můžu Vám o prospěšnosti paliativní a hospicové péče zapáleně povyprávět, budete-li chtít. Není to sice zrovna veselé téma, ale přesvědčím Vás, že vlastně ani smutné ne.

U narozeninových výzev bývá zvykem slíbit, že něco neobvyklého vykonám, když mi pomůžete nasbírat kýženou částku. Děsně moderní je teď to otužování, tak výjimečně půjdu s davem. Lidi, co mě vídají i v této na setkávání poněkud chudé době, namítnou, že to pro mě přece není žádná výzva, neboť se otužování už nějaký ten pátek věnuju. Ale snad mi to uznáte, když Vám prozradím, že mám už od Vánoc pauzu. Vostuda, co?! Navíc slibuju, že se hecnu a vydržím víc než obvykle. Taťka mi to dosvědčí a samozřejmě splnění slibu řádně zdokumentujeme.

Tak co, pustíte nějakou tu kačku? Zatímco já budu mrznout v ledové vodě, Vás bude hřát příjemný pocit z dobrého skutku. ;o)