Jistě jste už slyšeli o dětech, třeba i z Prahy, které se doma fakt nemají dobře. Není to jejich vina, ale rostou z nich podivíni i grázlové, se kterými se pak my či naše děti potkáváme v běžném životě... Pomozme jim těžkosti překonat TEĎ a celá společnost bude zdravější. Dětské krizové centrum je speciálka na děti týrané, zneužívané a zanedbávané s historií a zkušeností. Linka důvěry zajišťuje ten první, tak důležitý kontakt, na který navazuje kupa další práce, kterou my nedáváme. Lidi v DKZ ano, ale představte si, že zrovna takovouto práci děláte s tím, že nevíte, budou-li na ní další měsíc peníze. Jistě, mohou stávkovat, ale já nechci, aby stávkovali. Chci, aby byli nonstop na telefonu a chatu a mluvili s těmi dětmi. A byli přitom v klidu. A proto, prosím, také přispějte a spěte klidněji. Díky!
A proč teď?
protože za chvíli slavím svátek a nechci od vás jiné dary, než příspěvek v této kampani
protože za chvíli se nám snad narodí syn a já ho nechci zapíjet kořalkou, ale podporou dětí, se kterými se potká ve škole
protože teď Lince vážně hrozí omezení kapacit pro nedostatek peněz, přestože je více než vytížená na maximum
DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM, z. ú.
V současné situaci nabývá na důležitosti distanční forma pomoci, protože v rodinách, kde i před zahájením karantény docházelo k domácímu násilí, týrání či zneužívání, se v současné době situace ještě více vyhrocuje. To se u nás potvrzuje především na chatu, kam píšou děti, které jsou teď s člověkem, který jim ubližuje, zavřené doma bez možnosti úniku. Udržení stávajícího nonstop provozu linky je naší prioritou a uvažujeme o navýšení chatovacích hodin.
Všichni zažíváme novou situaci, učíme se za pochodu. A zapomínáme, jak intenzivně se tato situace dotýká dětí. Děti přišly ze dne na den o důležité sociální kontakty, o kamarády, kroužky, styk se širší rodinou, dokonce i o možnost jít si společně hrát na hřiště. Za to každý den slyší z médií o počtech nakažených, ev. zemřelých v důsledku epidemie, které vlastně ani moc nerozumí. Děti jsou proto v současné době vystavené zvýšené míře stresu, úzkosti, obavám o sebe i své blízké.
Spousta dětí žije v dysfunkčních rodinách, kde probíhá domácí násilí nebo je rodič závislý na drogách či alkoholu. V mnoha rodinách se řeší vážná finanční situace. Děti jsou nyní prakticky izolované, nechodí do školy, činnost úřadů a soudů je limitována. Do rodin nenahlédneme, což otvírá prostor pro týrání či zneužívání; eventuálně pro sexuální predátory a jiná nebezpečí v online prostředí.
Naše Linka důvěry je k dispozici nonstop, je možné využít i chat. Na linku se mohou obracet děti i rodiče.
Ročně nás kontaktuje více než čtyři tisíce dětí telefonicky, e-mailem, přes Skype nebo chat. Chat se stává stále oblíbenějším způsobem komunikace. V tuto chvíli je na naší Lince důvěry zcela vytížen. Pomozte nám prosím posílit jeho kapacitu, abychom mohli pomoci více dětem!
Alešovi je 12 let. Teď, když jsou zavřené školy, pro něj nastaly mnohem těžší chvíle. Dříve se mohl jít do školy schovat a nemusel být doma s tátou. Měl tam kamarády, se kterými si rozuměl a na chvíli zapomněl, co ho čeká, až přijde domů. Teď je doma pořád. Zavřeli továrnu, kde táta pracoval. Hospody, kam táta po večerech chodíval, zavřeli taky. Když táta přišel domů, čekal Aleše vždy výprask, otec posílený alkoholem si pokaždé našel důvod, za co by měl Aleše "potrestat". Nyní sice do hospody nechodí, ale tím více pije doma, obchody zavřené nejsou a alkohol je mu tak stále dostupný. Aleš potřebuje s někým mluvit nejen o tom, co se děje ve světě, ale i o tom, co se děje doma. Napadá ho zavolat na Linku důvěry. Vzpomněl si, že jim o tom říkala ve škole paní učitelka. Pracovnice Aleše vyslechne, podpoří, vše s ním probere a naplánuje s Alešem další kroky. Po hovoru Aleš cítí naději, že se to peklo dá zastavit...
Ahoj,
tak já už jsem si připil :)
Honza Rejšek