Chudoba je v Ugandě všude, kam se člověk podívá, a proto i potřeba pomoci je zřejmá na každém kroku. Díky vlastnímu pobytu v Ugandě víme, kde můžeme efektivně pomoci. Naším cílem je podpora vzdělanosti a osvěty dětí v Ugandě – podporovaným dětem platíme školné, školní pomůcky a potřeby a v případě potřeby třeba i nemocniční péči.
Chudoba je v Ugandě všude, kam se člověk podívá, a proto i potřeba pomoci je zřejmá na každém kroku. Ugandě je téměř 30% negramotnost. Velký podíl na tom hraje fakt, že školství je placené ve všech svých úrovních, a pokud se nedostane ani dnešním dětem ze znevýhodněných poměrů vzdělání, stejně jako jejich rodičům a prarodičům, nic se nezmění, protože stále nebudou vědět o tom, že se dá žít jinak, lépe. Děti z chudých rodin často místo docházení do škol, tráví čas prodejem ovoce na trzích nebo u okrajů silnic, aby alespoň malým dílem přispěly do rodinného rozpočtu. Proto se snažíme za vybrané peníze dětem zaplatit jednak školné, což je třeba třikrát ročně, a jednak všechny potřebné pomůcky, jako jsou psací potřeby, učebnice, uniformy, boty, oblečení pro sportovní aktivity apod.
Co všechno negramotnost v Ugandě ovlivňuje?
ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
Obyvatelé Ugandy jsou ve většině velmi chudí a aby pro sebe a svou rodinu dokázali zabezpečit základní potřeby, musejí mít více prací, protože jedna, byť třeba kvalifikovaná, nestačí, protože není dostatečně ohodnocená. Nemluvě o běžných pomocných pracích.
ZDRAVOTNICTVÍ
Lidské zdraví je v Ugandě opředeno velkou spoustou mýtů, které ovlivňují způsob léčby dospělých i dětí. Lidé věří někdy až život ohrožujícícm pověrám a praktikám místních léčitelů. Věří, že do nemocnice se chodí umřít, protože nerozumí tomu, co se s nimi děje a někdy přichází v tak vážném stavu, že je léčba náročná a zdlouhavá nebo jim již není možné pomoci.
SOCIOKULTURNÍ PROSTŘEDÍ
V některých částech Ugandy jsou vesnice, jejichž zvyky znevýhodňují postavení žen a pro muže jsou spíše majetkem než životním partnerem. Proto se může stát, že žena například s deseti dětmi zůstane sama, protože od ní muž, živitel rodiny, odejde. Nemá pak z čeho sebe a své děti uživit, natož jim zaplatit vzdělání. Kdyby se už i ženám dostalo potřebného vzdělání, dokázaly by se lépe postavit na vlastní nohy.
I nadále budeme dělat všechno pro to, aby přibývalo dětí, které ví, že ne všechny kulturní zvyklosti jsou správné a že moudrost získaná věkem nemusí být jediná možnost, jak nabýt vědomosti. Každé dítě, které bude mít díky vzdělání přichystanou lepší budoucnost, stojí za to.
