Před týdnem jsem shlédla reportáž Jarmily Štukové v pořadu 168 hodin, která byla o opuštěných seniorech na Ukrajině. Jejich fyzický stav jim neumožňuje posunout se dál do bezpečí za hranice války. Na sklonku života přišli úplně o všechno .... o střechu nad hlavou, své blízké, veškerý majetek. Podařilo se jim alespoň zakotvit ve Lvově, v Domově seniorů Táni Soltyščákové, kde se jim snaží pomoci, jak mohou, s jejich skromnými prostředky. 

Noc po shlédnutí pořadu jsem nemohla spát, příběhy těch staříčků se mi vryly do paměti. Vybavovaly se mi vlastní vzpomínky na babičku, moudrost jejího stáří a všechny hezké chvíle, které jsme spolu měly, když začala stárnout a postupně odcházet, vzpomínky na období, kdy se obrátily naše role a já se starala o ni, ne ona o mne. 

Staří lidé jsou podobně zranitelní jako děti, v myšlenkách jsem proto hledala způsob, jak alespoň trochu zmírnit utrpení, ve kterém se momentálně nacházejí. Druhý den jsem vypátrala kontakt přímo na paní Táňu ve Lvově, napsaly jsme si a vydefinovaly, co je pro ně teď v aktuálním čase důležitým prostředkem pomoci. Jsou to invalidní vozíčky, antidekubitní sedáky a matrace, polohovatelné postele.

Dva vozíčky už jsem z vlastních prostředků koupila po bazarech. Ještě jich potřebuji obstarat 8 dalších. Pro představu, funkční mechaničáky se dají sehnat v cenových relacích někdy již od 1000,-, reálněji ale za 2500,- až 3000,-.

Pokud se peněz vaším prostřednictvím sejde více, převedu je přímo na ukrajinský bankovní účet lvovského Domova seniorů, pro nákup polohovacích postelí přímo na Ukrajině (postele by se převážely jen velmi obtížně). Paní Táňa mi posílala odkaz, že potřebují tyto postele.

Přepravu věcí na Ukrajinu mám již domluvenou. Vše potřebuji nashromáždit u sebe v bytě, odkud se vozíčky vypraví dál. 

Plánuji zůstat s domovem i nadále v kontaktu, budu informovat, jak se jim daří.

A třeba se jednoho dne do Lvova přímo na místo zajedu (nebo zajedeme) podívat osobně.

Díky za pomoc!

Irča