Lidé s postižením nebo s psychiatrickým onemocněním tvoří méně známou, v České republice téměř zapomenutou, skupinu obětí nacismu. Projektem Bez příběhu chceme vrátit těmto obětem jejich příběh a tím přispět k většímu povědomí o nebezpečí současného pravicového populismu a krajní pravice. V první fázi projektu připravujeme publikaci, na které spolupracují historici a další odbornici, zatímco ilustrace vytváří tým umělců s mentálním hendikepem i bez něj. Na vydání knihy nám chybí ještě 100 000 Kč.
V roce 1939 inicioval sám Hitler tajný program vyvražďování lidí s postižením a psychiatrických pacientů „Aktion T4“. Obyvatelé ústavů a léčeben byli transportováni do několika speciálních center, kde byly postaveny první plynové komory. Technologie plynových komor, které nacisté vyvíjeli za účelem hromadného vraždění lidí s postižením a psychiatrických pacientů, později používali v koncentračních táborech na vraždění Židů, Romů a dalších skupin. „Aktion T4“ se tedy dá považovat za první fázi holokaustu.
V roce 2020, sedmdesát pět let po konci druhé světové války a deset let po podepsání Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, plánujeme vydat dvoujazyčnou (v češtině a němčině) publikaci o této historii. Část textů bude ve snadno srozumitelném jazyku, tedy dostupná i pro lidi s mentálním hendikepem. Umělci s mentálním hendikepem nebo poruchou autistického spektra z projektu Jamming spolku Barvolam spolupracují se studenty Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni na ilustracích.
V současné době pozorujeme vzestup populismu a krajní pravice, a tím i rostoucí intoleranci vůči jinakosti. V České republice jsme nedávno zažili kauzy v Náměšti na Hané a předtím v Svitávce na Blanensku, kde místní obyvatelé odmítli stavbu chráněného bydlení pro lidi s mentálním hendikepem s tím, že klienti budou sexuálně obtěžovat ženy, ohrožovat děti, dokonce protože „se nechtějí furt dívat na postižené”. Před několika lety jsme byli svědky toho, že někteří bezohlední politici se snažili získat větší popularitu tím, že odmítali přijímání uprchlíků, a zároveň tím, že prezentovali integraci dětí s postižením jako nebezpečí pro ostatní. V této situaci je užitečné vzpomenout si na lekce z minulosti a připomenout, kam až může vést takové dělení společnosti na „my“ a „oni“.
