Hraju florbal, tím bych měl začít. Při florbale dvakrát zasprintujete a jdete na dvě minuty střídat. Nic složitého a to mi vyhovuje. Běhám krátké rovinky – jsem prostě Rovinkář. Jenže půl maraton už není jen tak ledajaká rovinka, to už je docela štreka... Ale je to nic v porovnání s tím, co musejí denně porážet lidé s hluchoslepotou. Proč to ale sem píšu a celou výzvu zakládám? Protože pokud jste někdy chtěli pomoct tam, kde je to potřeba, a neměli jste čas nebo odvahu, tak tady je vaše příležitost. Vaši i naši pomoc si nejvíce zaslouží ti, kteří dokáží každý den procházet s úsměvem na tváři, ačkoliv jim osud tolik nepřál. Lidé, kteří dokáží žít s hluchoslepotou, by nám měli být inspirací.

Motivaci? Určitě!

A dávám si závazek navíc – pokud nedoběhnu tuhle trochu delší rovinku v čase pod 1:59 hod., dorovnám ještě polovinu vámi vybrané částky. Ať mám pořádnou motivaci!