Přeskočit na obsah
Cesta z krize, z. ú.
Ukončená výzva
Založeno 12. 8. 2026

Krizové linky musíme zachránit. Pro všechny.

Evi Sasínek
Minulý rok mě na pár minut úplně semlela panika. Zavolala jsem na krizovou linku první pomoci.
Nikdo to nezvedl.
Tohle je příběh o tom, co se stalo dál, a proč k sedmiletému výročí svatby přispívám na to, aby linka nezmizela úplně.

Předevčírem jsem oslavila výročí 7 let od svatby s mým úžasným manželem.
Máme dvě báječné děti. Bydlíme na krásném místě. Máme co jíst, střechu nad hlavou, můžeme si dovolit dokonce výběrovou kávu a koláček, i při dnešních šílených cenách. Máme spoustu skvělých přátel a milující rodinu.

Nic z toho není záruka psychického zdraví. Pořád totiž existují okolnosti, které dokážou občas v člověku vyvolat pocit, že celý svět hoří. Zrychlený dech, tlak na prsou, čelist v křeči, celý svět se točí.

Zkusila jsem zavolat manželovi, ten byl v práci a nezvedl to. Nejlepší kamarádka byla mimo signál. Co teď? Musím to někomu říct.

Naštěstí jsem díky práci v Terap.io věděla, že existuje Linka první psychické pomoci. Vytočila jsem 116 123 a čekala. 
Nic. Všichni operátoři obsazení. 

Nakonec jsem kamarádce nahrála hlasovku a tím se zklidnila.
Od operátora mi pak přišla zpráva. Pokud stále potřebujete pomoci, mohu vám zavolat v 15 hodin. 

Večer jsme to probrali s manželem. Znovu jsem se po letech objednala k terapeutce. Dopadlo to dobře.

Ale kolik lidí se takhle nedovolá? říkala jsem si. A co když řešili něco mnohem vážnějšího - nebo právě ztratili důvěru, že jim může někdo pomoct?

Dnes jsem se v newsletteru Asociace společenské odpovědnosti dočetla, že "Linkám první psychické pomoci a pro rodinu a školu teď hrozí zánik. Proč? Stát jim totiž sebral podstatnou část ročního rozpočtu. Obě fungují bezplatně a nonstop a jen od letošního ledna do května vyřídily přes 5 800 hovorů. Dalších 64 145 ale zůstalo z kapacitních důvodů neodbavených. Nejčastějším tématem hovorů byly úzkosti, deprese nebo potřeba stabilizace stavu u psychiatrických pacientů."

Au. 64 tisíc nepřijatých hovorů.

Nedávno mě úplně rozsekal příběh Američanky, která teď stojí před soudem za vraždu svých tří dětí. Po třetím porodu se léčila s poporodními depresemi. Léčba ale zjevně nebyla dost. A já si pořád dokola kladu tu samou otázku: kolik takových lidí je mezi námi teď, v tuhle chvíli? Kolik jich je takhle blízko kompletnímu rozpadu? Kolik z nich může ublížit sobě nebo svým nejbližším?

Odborná psychologická pomoc má být dostupná pro všechny. A protože ji fakticky nedokážeme zajistit všem - čekací lhůty na klinické psychoterapeuty a psychiatry jsou často dlouhé měsíce - měli bychom jako společnost umět nabídnout aspoň to nejnutnější minimum: aby v tu nejhorší chvíli měl člověk komu zavolat.

To je základ. Ne bonus. Základ.

Já měla to štěstí, že jsem se z chvilkové krize dostala i bez ní. Ne každý ho má.

Přispívám na to, aby na těchto linkách byl vždycky někdo, kdo ho zvedne. K sedmiletému výročí bych si moc přála, aby aspoň tahle část světa nezmizela v plamenech.

Přidáte se?
Vytvořit výzvu pro přátele

Komu tahle výzva pomáhá?

Podívejte se, kam přesně vaše podpora míří.

Naše krizové linky skončí. Pomozte nám tomu zabránit.

Cesta z krize, z. ú.1 031 podporovatelů
814 371 Kčvybráno