První neziskovka je Armáda spásy

Můj oblíbený film je Muž bez minulosti. Právě tam jsem se poprvé setkal s Armádou spásy. K tomu, abych si tuto organizaci a církev oblíbil, přispěl i Kaurismäkiho kouzelně melancholický filmový jazyk. Od té doby mě fascinuje étos nebeské armády – symbolika, která mi vždy připomínala Jezuity, vojáky milosrdenství.

Mimo jejich styl a domněnky je ale zásadní to, co reálně dělají. Na lidi bez domova obyčejně ostatní pohlížejí jako problém, smrdí to, překáží a chce to po nás peníze. Málokdo se zamyslí nad tím, že jsou to lidi, které semlela dnešní společnost a vyplivla je daleko za svůj okraj. Najít v sobě sílu a odvahu dostat se z ulice zpět do života je úkol tak obrovský, že by ho málokdo z nás „normálních“ dokázal zvládnout.

I můj taťka byl na ulici, když ho alkohol definitivně ovládl. Nevím, jestli v sobě tehdy našel dost pokory, aby si šel pro pomoc třeba k Armádě spásy. Tuším ale jak hluboké to dno je. Armáda spásy tam dole stojí a nabízí záchrannou síť těm, kteří už často nemají sílu o ni ani poprosit. Pomáhá zachovat lidskou důstojnost tam, kde ji společnost už dávno odepsala.