Backhome Ultra - for all those caring for their loved ones
Share:
I am running for all those who care for their loved ones day by day. Join me in supporting the organization MILA and better conditions for care in the Czech Republic.
Backyard Ultra Run is a unique kind of running race. A new lap starts every hour. No one knows how many laps will be run. No one knows when the race will end.
It is similar with long-term care for loved ones. You don’t know how long it will last. You have to pace your energy. And sometimes, you need help.
As the years go by, I see more and more people around me caring for their loved ones. After work, they hurry home or to care facilities. They give up their own time. They withdraw from social life.
Quietly, they carry out one of the most demanding roles, one that our society still does not fully value. They often don’t have the capacity to fight for better conditions. They need their strength elsewhere.
That is why I decided to dedicate my run at the Czechia Backyard Ultra Run to them. To all those who, day by day, run their own ultra. While caring for their loved ones.
If you are a caregiver yourself, you know what this is about. If not, I invite you to take a closer look. I share stories of people whose lives have been deeply shaped by care. And also the story of those working to bring change.
One of them is the organization MILA. It works to make care in the Czech Republic a respected and lived value. It supports workers in social services, helps organizations improve care, and brings attention to a topic that often remains behind closed doors.
👉 The proceeds of this fundraiser will go to the organization MILA.
The target amount is symbolically 6706 CZK – the number of meters in one lap of the race. Just as I will try to complete as many laps as possible on the track, here it is up to us how many times we “turn this number around.”
👉 If this resonates with you, I would be grateful for your contribution.
I invite you to join this shared adventure called Backhome Ultra.
Alongside powerful stories, there will be crazy ideas, gentleness, strength, touch, and love. And also coffee, chips, cola, baby powder… and humor. Without it, it simply wouldn’t work.
📍 The race starts on May 8, 2026 at 10:00 in Holešov. 📍 You can follow the journey in the Updates of the fundraiser and on my Facebook and Instagram.
Thank you for running this with me. 🩷 Jana
Backhome Ultra - pro všechny, kteří pečují
Jack(pot) #8
Dávejte si pozor, backyard vám změní život!
Na backyardu ve Velkých Karlovicích běželi moji svěřenci Lenka a Ondra, já tam byla jako podpora. Ondrových 31 kol znamenalo, že jsme tam nakonec strávili prodloužený víkend.
Celou dobu se tam potuloval čísi pes. Chvílemi běhal okruhy s běžci, chvílemi se vyhříval na sluníčku před hotelem. A když ho zrovna děti nepropašovaly na gauč do hotelového lobby, zalezl do stanu s časomírou mezi organizátory. Bylo pár stupňů nad nulou. A měl hlad. „Nekrmte toho psa, on už pak neodejde,“ volal na mě Bob, ředitel závodu, když mě zahlédl, jak mu dávám jídlo.
„Omlouvám se. Nemůžu si pomoct. Jsem support. To je profesionální deformace,“ volala jsem omluvně zpátky.
Organizátorům se přes místní facebookovou skupinu podařilo dohledat majitelku psa, ta už o něj ale neměla zájem. Prý jestli ho někdo chce, ať si ho vezme.
Pes neodešel. A tak jsem si ho po velkém zvažování vzala.
Nezalitovali jsme toho s rodinou ani jednou. Je to náš Jack(pot), naše výhra. Odběhal se mnou i celou přípravu.
Teď jsem zvědavá, co pro mě chystá ten nadcházející backyard.
Už zítra od 10 hodin můžete být u toho se mnou!
A už teď můžete podpořit organizaci MILA a dobrou péči v Česku, pro které běžím.
Díky za vaši podporu!
Backhome Ultra – pro všechny, kteří pečují
Talisman #7
Návštěva Radkova obchůdku se už stala mým předstartovním talismanem. Ne že bych si šla pro sekačku - mířím vždy do běžeckého koutku až úplně vzadu v patře. Tentokrát pro čelovku. Tu poslední jsem ztratila krátce před nočním startem přeběhu Lužických hor. Zachránila mě tehdy Lenka, půjčila mi svou záložní. A zachránila mě i jindy - den před odletem na okoloběh Londýna si všimla, že mi na letence a v pasu nesedí příjmení. Od té doby mě má v kontaktech uloženou jako Kalamity Jane. Ale zpátky k backyardu. 😇
📷 Deník N Radek už má s backyardem vlastní zkušenost. V covidovém roce 2020 se během online Quarantine Backyard Ultra proběhal na pásu až do závěrečné dvojice. Během 63. kola ho ale zastavila závada na technice - nestihl vyběhnout včas a byl diskvalifikován. Výhru - zlatou roli toaletního papíru - si tak odnesl Američan Michael Wardian.
📷 gone4.run O vítězství Radek zabojuje i teď v Holešově. Už se těším aspoň na pár sdílených kol.
Tipněte si, kolik kol pro dobrou péči v Česku zvládnu dokončit na nadcházejícím závodu backyard ultra v Holešově!
Nejpřesnější odhad získá knížku Hořím , kterou do tipovačky věnovala její autorka Simona Bagárová - zakladatelka organizace MILA. Rozhovory se šesti výjimečnými pečovateli (a nakonec i se Simonou) ukazují, kde systém péče selhává - a jak ho lze měnit. Často ne velkými gesty, ale drobnými detaily. Protože nejsou to dokonale savé pomůcky, ale zájem o druhého člověka a zachování jeho důstojnosti, které na konci cesty dělají rozdíl mezi životem a přežíváním.
Pojďme je v tom podpořit! Tipovat můžete do startu závodu - v pátek 8. května 2026 v 10 hod. v komentářích pod tento Facebookový post.
„Realistická skepse i neutuchající víra” - v duchu těchto slov z Hořím vám sem dám malou nápovědu, jak si skládám své motivační milníky:
7 kol = nutnost, teprve při nich je to skutečné ultra (více než maraton)
15 kol - nahlášený cíl pořadatelům (kolem 80 km se to u mě láme, dál je vše otevřené)
20 kol - případná odměna: anglická snídaně
25 kol = šlo by o osobní rekord...
A dál? Dál už mi fantazie nestačí. Vrchol hory mizí v oblaku. Když se do něj dostanu, řeknu vám, jaké to bylo. Tak hodně štěstí! A moc děkuji - ve sbírce pro MILU se už běží 2. kolo s částkou 6 800 Kč!
3:49 ráno. Kofein už nepomáhá. A stejně se nejde spát.
Tahle hudba nás ale drží na nohou. Nepsaná hymna československého backyardu.
Tento víkend jsme si ji půjčili pro jiný závod - běh na 24 hodin. Tentokrát zde nejsem jako běžkyně, ale v roli podpory.
Protože péče má mnoho podob.
Backhome Ultra - pro všechny, kteří pečují
Z druhé strany #6
Uplynulý víkend jsem neběžela. „Supportovala” jsem. Kamarádku Lenku na mistrovství České republiky v běhu na 24 hodin v Konstantinových lázních. S nadsázkou se říká, že dělat podporu na ultra závodech je mnohdy náročnější než samotný běh. Máte spoluzodpovědnost za pohodu, výkon i splněný cíl běžce - a přitom sami musíte fungovat. Prostě péče.
A je trochu alchymie, jak ji namíchat. Najít správnou míru - aby běžec neskončil dřív, než na kolik měl a přál si, ale zároveň to nepřepálil se zdravotními následky.
Před startem jako podpora většinou dostanete manuál: s jakým cílem jde běžec do závodu, jakou má strategii, co a kdy chce jíst, pít, obléct si, kdy odpočívat. Plán platí… do chvíle, než se vyběhne. Pak začíná realita - a s každou další hodinou roste prostor pro improvizaci. Když přijde vyčerpání (a to přijde vždycky), nastupují nejrůznější motivační strategie:
„Jasně, pojď si lehnout. Na svůj věk už jsi toho odběhla dost. Tady máš polštářek… tohle už je spíš pro mladší.“ A přesně v těchhle momentech se ukazuje, že nejde jen o výkon. Jde o vztah, důvěru a schopnost být oporou ve chvíli, kdy druhému dochází síly.
Stejnou péči pak potřebujeme i mimo trať - u lidí, na kterých nám záleží.
Děkuji za podporu MILY a dobré péče v Česku. *** Užitečný odkaz: K6 ultramaratonový festival: https://k6ultra.cz/ Mise splněna - Lenka je mistryní ČR v běhu na 24 hodin 2026! Ohromná gratulace, Leni! 📷 K6
Backhome Ultra – pro všechny, kteří pečují
Ještě jedno kolo #4
Kolik toho člověk opravdu vydrží? Co když vám někdo řekne: „Uběhni 6,7 km za hodinu. A pak znovu. A znovu. A znovu… dokud nezůstaneš poslední.“
To je princip backyard ultra. Závodu bez cílové čáry, bez předem dané celkové vzdálenosti, bez jistoty, kdy skončí. Každou hodinu nový start. Nestihneš limit? Končíš. Vydržíš? Jdeš dál.
Vítěz je jen jeden. Ten, kdo zůstane na trati sám - a zvládne ještě jedno kolo navíc. Všichni ostatní mají DNF (did not finish - nedokončil). Signalizačním prostředkem na backyardu je zvoneček - na startu zní z rukou pořadatelů. Sám závodník jím pak ohlašuje konec účasti v závodu. 📷 Czechia Backyard Ultra
Tento formát vymyslel americký ultraběžec Gary Cantrell, přezdívaný Lazarus Lake, autor i jiného absurdně náročného závodu Barkley Marathons. Chtěl zjistit, kde jsou skutečné limity člověka.
Světový rekord v backyardu drží Australan Phil Gore - 119 kol (více než 800 km) z roku 2025.
Vrcholným závodem je Big Dog's Backyard Ultra v Tennessee - neoficiální mistrovství světa, kam se dostanou jen nejlepší z jednotlivých zemí. Loni se ho zúčastnili i český běžec Jaryn Kopřiva a slovenský běžec Patrik Hrotek. Ten svůj výkon z Tennessee (80 kol) jen před pár dny překonal na belgickém Legend’s Backyard osobním rekordem 98 kol (657 km).
Jaryn Kopřiva a Patrik Hrotek s Garym „Lazem“ Cantrellem v Tennessee. 📷 Czechia Backyard Ultra
Backyard ultra je o vytrvalosti. O návratech na start, i když už nechceš. O tom dát ještě jedno kolo.
Stejně jako péče.
Backhome Ultra - pro všechny, kteří pečují
Péče jako vztah #3 Jaké máme vztahy, takové bude naše stáří
Co když péče není jen nutnost, ale hodnota pro celou společnost? Právě takový cíl si klade Simona Bagarová a organizace MILA.
Pro jeho naplnění v sobě našla originální cestu - zatímco mnohým z nás „péče o seniory“ evokuje nevlídné prostředí za zavřenými dveřmi zařízení, Simona ukazuje něco jiného.
Připomíná nám všem, jak nás může obohatit - že péče může být lidská, citlivá a důstojná. Že rozdíl mezi péčí a dobrou péčí je v detailech. Že péče je vztah. A vztahy potřebují podmínky, které jim umožní růst.
Simoninými prostředky jsou příběhy - hluboké, citlivé rozhovory s těmi, kterým péče zásadně vstoupila do života a proměnila jej. Dost možná se v nich sami poznáte.
Příběhy postupně ztvárnila krásnými knížkami Hořím, Hladím a Namaste Care a také jedinečnou interaktivní výstavou Institut blízkosti, která v zimě proběhla v pražské Holešovické tržnici. V létě 2026 se můžete těšit na její volné pokračování. Vedle vzletných myšlenek dovede MILA i prakticky poradit - vzdělává pracovníky v sociálních službách i konzultuje manažerské výzvy s vedeními organizací. Zájem je obrovský, kapacita omezená. Simona však růst neplánuje. Kvalita vítězí nad kvantitou.
Zlepšit podmínky pro pečující - poukázat na nerovnováhu toho, jaké očekávání od nich ve sociálních službách máme, a podmínkami, jaké k jejich výkonu mají - zahájili sérii debatních kulatých stolů s reálnými výstupy opatření. Za tím vším stojí a kupředu dál tlačí Simona. Editor jejich knížek - Michal Třeštík - její popis uzavírá slovy: „Simona je Simona… Realistická skepse i neochvějná víra.”
A mě napadá, že to, co tahle slova znamenají, mívám v hlavě při startu ultrazávodů. Využívám tenhle oslí můstek a ptám se Simony na běhání.
Každé jaro se těšila, až ve Stromovce rozkvetou sakury. Bývaly jejím běžeckým cílem - záplava spadaných květů všude na zemi. S jejich přesazením jinam motivace pro běh opadla. Alespoň prozatím.
Motivace pro dobrou péči v Česku v ní ale zůstává. Podpořit ji můžete zde na dárcovské stránce. Velké díky!
Před některými věcmi v životě neutečeme. Ani když zvládáme běhat ultramaratony. Některé závody si vybíráme. Do jiných nás postaví život. Kačka o tom ví své.
Kačku si můžete představit jako částici v urychlovači. Jen nekrouží v tunelu pod Ženevou, ale míří životem stále kupředu závratnou rychlostí. Ne nadarmo má psa Atomka. Ne nadarmo je na obálce své knihy zachycená rozmazaná v pohybu. Kačka miluje matiku a běhání. Obojí dělá na profi úrovni. Aby mohla pečovat o rodiče, na které po tragické smrti svého milovaného bráchy zůstala sama, opustila město a přenastavila si život.
Přestěhovala se na vesnici, kde si v necelých třiceti postavila vlastní dům jen pět metrů vedle domu rodičů. Dvanáct let pečovala - zpočátku to šlo lépe, ke konci už mnohem hůř. Trvalo dlouho, než si připustila, že pomoc není slabost.
Když jí psali z fakulty, jak se jí daří po dosažení doktorátu, odpověděla, že je osobou pečující o maminku, založila mathacademy.cz a lektoruje AI. Poděkovali za informace s tím, že hodnotitele to asi moc nepotěší, protože očekávají „vysoké posty“.
„Jak jako vysoké posty?! Doktorát jsem dělala pro sebe, ne pro hodnotitele,“ pomyslela si.
„Nemáš zač, za mě je to post nejvyšší, ale záleží na úhlu pohledu. Zvládat péči o nejbližší a zároveň být ekonomicky aktivní zahrnuje nejen skvělý time management. Měj se hezky, K.“
A pak ještě ve své knížce dodává: „A takhle my si tady žijeme. Asi jsem dostala za hodnocení postu nula bodů. Každému dává smysl něco jiného. Každý máme svou realitu.“ V tomhle měla Kačka vždy jasno - péči o rodiče, zejména o maminku (později se ukázalo, že s demencí), zvládne sama. Umístit ji do zařízení se pro ni rovnalo poslat ji na smrt. Miluje disciplínu, a tak si dokázala rozplánovat čas na minuty. Dlouho to s obrovským nasazením fungovalo.
Pak rutinu rozbil tatínkův akutní převoz do nemocnice – zápal plic a trombóza.
Pro Kačku to znamenalo přidat ještě víc. Do denního programu vměstnat i návštěvy interny, pak následné péče a LDN, kde tatínek zůstal kvůli rehabilitaci a znovu rozchození. Ze dnů se staly týdny.
Na vlastní kůži poznala, jaké podmínky mají pečující u nás. Třeba že když je opečovávaný hospitalizovaný, pečující rázem přijde o příspěvek na péči, což nutně vede k registraci na úřadu práce. Nebo že v malé vesnici není dostupná terénní služba, dokud ji nezačne řešit obec. To se naštěstí podařilo - i díky podpoře kamaráda starosty z jiné vesnice.
Reakce okolí byly různé. Od „vždyť jen pečuješ a jsi doma, ne?“ až po obavy o její zdraví a návrhy možných jiných řešení. Důležitý moment přišel s empatickým lékařem z LDN, který si ji jednou vzal stranou:
„Nebuďte na péči sama… Když se někdo topí, nemůžete pro něj skočit a topit se s ním. Můžete mu ale hodit záchranné lano. A to udělejte.“
Pak přišel den, kdy musela být hospitalizovaná i maminka. Vyčerpání Kačky tím vyvrcholilo. Přes svou běžeckou formu nedokázala vstát z postele na start pražského maratonu. Elitní startovní číslo zůstalo bez potu.
Pro maminku se naštěstí podařilo zajistit místo v domově se zvláštním režimem. Kačka již dříve poznala jeho fungování a skutečné potřeby této diagnózy a přijala, že sama by to nezvládla lépe. Dnes vidí, jak se o mamku dobře starají. Dnes by těm, kdo o péči doma uvažují, poradila: kromě přípravy - té psychické, materiální i finanční - svůj záměr konzultujte s odborníky, nebo spíš s lidmi, kteří již pečují. Získejte realistickou představu o tom, co vás čeká, jaké jsou možnosti pomoci, a tu si zajistěte co nejdřív. Buďte blízkým co nejblíž, ale zároveň si udržte alespoň trochu svůj vlastní život. Není to sobeckost.
„Tvoje knížka se jmenuje Neutečeš - před čím neutečeš?“ ptám se při našem setkání.
„Před životem. Před smrtí – blízkých i svojí. Jak nám říkala profesorka Hogenová: nikdo neslíbil, že život je snadný. Je i těžký.“ A přesto, že je těžký, může být i hezký, dodává Kačka.
Knížka končí: „P. S.: Je léto (2025). Srdce je silnější než mozek. Táta je doma.“
A to platí. 🩷
***
Užitečný odkaz:
Kateřina Kašparová: Neutečeš - k dostání například zde
Backhome Ultra - pro ty, kteří pečují
Start vidíš. Konec ne. #1
Milí přátelé,
po letech to na mě zase přišlo!
Už chvíli kroužím kolem zvláštního druhu běžeckého závodu - backyard ultra. Závodu, který nemá konec.
První asociace byla: jako když se člověk topí… a že to teda není nic pro mě. Ale podruhé jsem v něm uviděla paralely s dlouhodobou péčí o blízké. A to už si mě získalo.
Tak jako v péči i tady vidíte start, ale už ne konec. Výzvou je, jak rozložit síly. Zda si říct o pomoc. A jak se na takový závod vůbec připravit.
A tak jsem se přihlásila - 8. května 2026 startuji na Czechia Backyard Ultra Run v Holešově.
Tenhle běh chci věnovat všem, kteří den po dni běží své vlastní ultra při péči o blízké. Všem neviditelným hrdinům. Dost možná právě vám, tobě.
Založila jsem k tomu i dárcovskou výzvu na podporu organizace MILA, která dlouhodobě pracuje na zlepšení podmínek pro pečující. Podpořit ji můžete tady:
https://www.darujme.cz/vyzva/1205392
Zvu vás tak na společné dobrodružství s názvem Backhome Ultra.
Vedle silných příběhů přijdou i bláznivé nápady, jemnost, síla, dotek i láska. A taky káva, chipsy, kola, dětský zásyp… a humor. Bez něj by to nešlo.
Děkuji, že v tom běžíte se mnou. 🩷
***
Užitečné odkazy:
https://www.mila.je/
https://moraviaevents.cz/event/129
Create campaign
Jsme MILA, z.s.
„Když zařízení pro seniory předávám vlastní mámu, mám na pečující ty největší nároky. Chci víc, než sama můžu nabídnout, protože já už to nedávám. Naše vysoké nároky na pečující jsou pochopitelné, ale nastavené podmínky pro práci pečujících jim neodpovídají,“ říká Karolína Puttová, členka týmu organizace MILA. Jsme tu, aby bylo dobře seniorům i pečujícím. Pracujeme na zlepšování podmínek pro výkon pečovatelské profese. Věříme, že jedině tam, kde jsou spokojení pečující, mohou být spokojení i klienti.
„KLIENTI NEŽIJÍ U NÁS V PRÁCI, MY PRACUJEME U NICH DOMA.“ To jsme si přečetli na zdi jednoho amerického hospicu a přesně takové služby pro seniory chceme podporovat i u nás. Takové, které jim dají možnost cítit se jako doma, ať už budou stárnout kdekoliv. Zaklepat na dveře člověka, který žije v zařízení pro seniory, když mu nesu čaj? Detail, který tvoří domov i lidem, jejichž život a svět se zmenšil na jejich pokoj v zařízení pro seniory.
ZÁJEM O ZDÁNLIVÉ DETAILY POMÁHÁ LIDEM V DOMOVECH PRO SENIORY ŽÍT, NE PŘEŽÍVAT
Máte rádi černou hořkou kávu? Smůla, zrovna dnes má službu pečovatelka, která dělá všem automaticky sladkou a s mlékem. A tak nejen že už nebydlíte u sebe doma a podřizujete se režimu v zařízení, ale nedostanete ani to svoje kafe.
Každý jeden profesionální pečující, který začne dbát na detaily, třeba aby právě jejich klient v domově seniorů dostal nejen dobrou péči, ale i svou oblíbenou kávu, je pečujícím, který dává důležitý signál ostatním profesionálům v péči. Ti nejlepší z nich přesně ví, pro koho má být káva černá a kdo ji raději s mlékem. A dobře ví, že jejich lidskost a zájem o zdánlivé detaily má smysl. Díky takovým lidem senioři v zařízeních mohou dál žít, ne přežívat.
V MILE PRACUJEME NA TOM, ABY TAKOVÝCH PEČOVATELŮ BYLO CO NEJVÍCE
Chceme, aby se péče stala hodnotou české společnosti. K tomu nám pomáhá celá řada aktivit a projektů:
Podle ankety v knize Karla Kopřivy „Lidský vztah jako součást profese“ chceme pečující osobu vlídnou (65 %), trpělivou (41 %), empatickou (42 %). Jak toho docílit? Dát pečovatelům respekt, podporu a podmínky k jejich práci. Děkujeme, že nás na této cestě za lepšími podmínkami pro pečující, doprovázíte. Vážíme si jakékoli vaší podpory.
MILA je tu proto, aby bylo dobře seniorům i těm, kdo o ně pečují. 🧡
Hodně síly všem! 😊🌞🌞🌞
❤️