Linda má narozeniny, my máme přání jediný - vybrat znovu pár korun pro zachráněná zvířata, aby se měla co nejlépe.
Ahoj!
Před 2 lety se nám společně povedlo vybrat přes 20.000,- Kč pro zvířata z Farmy Naděje. Do teď na ten krásnej pocit z darovaných financí pro zvířata ráda vzpomínám. A to už jen proto, že jsem ani ve snu netušila, že se vybere taková částka...
O dva roky později se v mém životě mnohé změnilo, jako třeba to, že jsem našla lásku a žiju v Nizozemsku. Veganství a celkově láska ke všem (!) zvířatům zůstává ale pevně na svém místě, napořád. A proto jsem se letos znovu rozhodla zorganizovat podobnou sbírku pro zvířata - tentokrát pro azyl PONTO, který společně založili můj kamarád Radim a jeho maminka Marcela s partnerem Vaškem. Na azylu jsem osobně byla loni v létě, a to na úplně první dobrovolnický brigádě. Sama jsem tehdy viděla, kolik práce je na azylu nutné udělat.
Uvědomuji si, že většina z nás vzhledem k okolnostem není v ideální finanční situaci. Já sama byla půl roku bez práce, ne zcela dobrovolně... Avšak věřím, že když dáme padesátikoruny dohromady, vybereme částku, která azylu PONTO a jeho zvířecím a lidským obyvatelům pomůže. Myslím, že si všichni dokážeme představit, jak moc náročný to může být utáhnout azyl o x zvířatech a hlavně teď, kdy jim lidé 1) nemohou přijet pomoct fyzicky a 2) si většina lidí raději peníze šetří než daruje (a to naprosto pochopitelně!). O azylu si můžete více přečíst na jejich krásným webu www.azylponto.cz Děkuji Radimovi a jeho rodině za veškerou práci a péči, kterou zvířatům dávají. A děkuji všem, co na azyl přispějí jakoukoliv částkou, moc si toho vážím.
Moc všem děkuji za příspěvky pro zvířátka na Pontu, jste skvělí! 🤍
Pomozte nám přes zimu nakrmit zvířátka a postavit nové, dobře zateplené přístřešky a jiné věci potřebné pro chod azylu a péči o zachráněná zvířata. Každá koruna se počítá a zvířátka potřebují vaši pomoc!
V azylu PONTO se snažíme bořit přesvědčení, že jakýkoli rozdíl mezi "domácími" a "hospodářskými" zvířaty nám dovoluje dělit je na jedlá a nejedlá. Naším cílem je proto pomáhat všem zvířatům bez rozdílu a inspirovat druhé k soucitu ke všem živým tvorům.
Některá z našich zvířátek:
Chip
Chip je broileří kuřátko, které bylo zachráněno z velkochovu už jako malé žluté holátko. Tito broileři jsou ale geneticky modifikováni, aby během pouhých dvou měsíců narostli do obřích rozměrů na prodej kuřecího masa. Začal se tedy po nějaké době propadat pod vlastní vahou a nemohl chodit. Omezili jsme mu přísun kalorií a pomáhali mu se postavit, až začal chodit. Po pár týdnech si ale vykloubil jednu nožku a veterinář nám řekl, že už nikdy chodit nebude a že ho máme zabít a sníst. My jsme to ale nevzdali a s pomocí kloubní výživy a masáží se nám podařilo ho vyléčit. O několik měsíců později stále chodí, občas i popoběhne a žije kvalitní život. Moc rád se mazlí a vždy přiběhne aby se nechal pohladit.
Bobík
Bobík byl vůbec první zachráněná bytost na azylu PONTO. Byl nemocný a měl pochroumané končetiny a tak ho farmáři hodili stranou jako "nepoužitelný produkt". Často je pro něj těžké se zvednout a tak to už bude navždy, ale je to bojovník a má u nás i přes komplikace kvalitní život. Své dny tráví Ležením v seně, ležením na písku, ležením v blátě a sem tam převrátí nějaké to kolečko plné cementu :-)
Šimon:
Šimon se svým kamarádem Matoušem žili na zahradě jedné milé paní, která je do dnes moc miluje, ale dostala se do komplikované situace když se s ní rozešel přítel, na jehož pozemku pobývali a pronesl, že pokud jim do 3 dnů nesežene domov, tak je podřízne. Stejný osud čekal i jejich maminky, ale ty se také podařilo zachránit. S Matoušem jsou nerozlučná dvojka a většinu svého času tráví společně s ovečkou Skořinkou, která se k nám dostala o něco později.
Líza
Líza se narodila u sousedů na našem starém pozemku před vznikem azylu. Sousedé se ke zvířatům nechovali velmi zodpovědně a často do nich i kopali. Štěňata často dali policii s tím, že je někde našli. Jedno se nám od nich ale podařilo zachránit a to je právě Líza.
Ďobka
Ďobka, stejně jako ostatní slepičky u nás pochází z klecového chovu vaječného průmyslu, kde byla nucena žít v prostoru, ve kterém nemohla ani roztáhnout křídla. Bylo fascinující pozorovat okamži, kdy poprvé za svůj život vylezla ven a spatřila světlo, trávu a ucítila čerstý vzduch. Chybělo jí peří, měla přerostlé drápky, byla zesláblá a také psychicky poznamenána. Dnes je z ní veliká, silná slepička plná energie, je tak trochu přidrzlá a ráda do všeho a do všech ďobe. :-)
Mázlí
Mázlí společně se svými třemi sestřičkami pochází z chovu, kde byly zavřeny v boudě a kopali do nich. Nejdříve se jich ujala Farma Naděje, ale bylo potřeba je oddělit od krocanů a proto je přivezli k nám. Mázlí se ze všech čtyř vždy nejvíce mazlila a proto jsme ji pojmenovali takto :-)
Naše krůtí dámy milují hudbu a kdykoli ji někde slyší, začnou ji pronásledovat a zpívat. Milují tkaničky, dlouhé vlasy a copánky, do kterých neustále klovou. Kdykoli si někdo sedne venku s jídlem, okamžitě vyskočí na stůl a začnou jídlo krást z talíře. Jsou oprsklé, ale za to krásné, vtipné, zvědavé a mají obrovský charakter.
