Na cestě

15.8.2020
Naše putování je u konce.

Českým středohořím a Máchovým krajem jsme putovaly 9 dní. Nachodily jsme cca 170 km, vystoupaly jsme neočekávaných 3 600 metrů nahoru a téměř stejně slezly dolů. Šly jsme do kopců i roklinami, po silnicích i lesy, potkaly extrémně vlídné i naopak nerudné lidi, navštívily krásná města i pusté zříceniny, šly poklidně v tichu, ale musely se také náhle rozhodovat a měnit plány...

Protiklady na cestě nás přiblížily k pochopení slova rovnováha a také přinesly vědomí paralely naší poutní cesty s poslední cestou klientů hospice Jordán. 
Bylo to naše doposud nejnáročnější, a díky puchýřům, i nejbolestivější putování. Přesto jsme prožily krásné a hluboké okamžiky, pocity sounáležitosti, důvěry, naděje i soucitu. Podobně jako konec pozemského putování lidí provází pláč, naše cesta končila za deště...

Moc děkujeme všem, kteří dosud přispěli na péči o hospicové pacienty a samozřejmě díky vám všem, kteří jste na nás mysleli. 

Markéta + Iva

 

Další fotografie na https://bit.ly/pout-foto
____________________________________________________________________________________________________________________________
Ráda se toulám krajinou a poznávám nová místa. Na Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela jsem asi neměla dost odvahy ani chuť být jedním z davu. Začala jsem tedy putovat po Čechách. Nejdříve s partou nadšenců, kteří se poutnictví v Čechách věnují, pak ve dvou, s kamarádkou Ivou. Zhruba 200 km nevšedních zážitků každé léto. Naše Zem je tolik krásná, že cestu do Španělska jsem prozatím odložila na neurčito.

 

Být poutníkem znamená vydat se na delší cestu a každý den chodit mnoho kilometrů, vnímat krajinu i sebe sama. Potkávat lidi i dosud nepoznané situace, prožívat vědomě každý okamžik. Po několika dnech se propojit se svou Duší, s přírodou a se vším. Cítit úctu a pokoru, víru i naději a snad i nacházet odpovědi na často nevyřčené otázky.

Domácí hospicová péče je vlastně doprovázení poutníka na konci cesty. A být průvodcem lidem, kteří se blíží k cíli, je velká čest a zároveň zkušenost i zodpovědnost. 

Proto bychom letošní putování chtěly věnovat Domácímu hospici  Jordán a za každý ušlý kilometr věnujeme 1 korunu na péči o pacienty hospice. Přidáte se k nám?