První soudní spor proti porodnickému násilí míří k Ústavnímu soudu – podpořte jej!

Naše klientka byla mladá a zdravá a nepřála si nic jiného než přirozený porod, ale hned po přijetí k porodu se z ní personál snažil udělat pacientku. Bez jakéhokoli zdravotního důvodu a bez upozornění se jí lékař pokusil provést dirupci vaku blan, kterou si klientka nepřála. Pak jí přímo proti její vůli provedl nástřih hráze. Po porodu v rozporu s přáním rodičů personál okamžitě přestřihl pupeční šňůru a odnesl novorozence a znemožnil okamžitý kontakt s matkou. Celkově se personál choval autoritativně a nadřazeně. Klientka svůj traumatický zážitek přirovnala ke znásilnění a kvůli nástřihu hráze měla bolesti ještě dlouho po porodu.

Během soudního projednávání soudci opakovaně dávali najevo nepochopení, o co klientce jde, když se jí narodilo zdravé dítě. Nechápali, že ani u porodu neztrácí žena svéprávnost a personál ji musí před každým úkonem na jejím těle informovat a vyžádat si její souhlas. Soudům stačilo, že podle znalců byl nástřih hráze proveden důvodně a oprávněně, a to údajně jak k záchraně zdraví žalobkyně jako prevence porodních poranění, tak i k záchraně dítěte. Soudy připustili jako důkaz pouze znalecký posudek znalců z 3. lékařské fakulty UK, kteří na soudním jednání projevovali opovržení nad žalobkyní, že si dovoluje podávat kvůli nástřihu žalobu, přitom ani neměli prostudovanou zdravotnickou dokumentaci. Naopak vůbec nebyly vzaty v potaz odborné posudky porodníka a porodních asistentek předložené žalobkyní. Podle nich byl CTG záznam nekvalitní, ale nebyl patologický a nebyl důvodem k zásahu do porodu, maximálně k dalšímu sledování porodu, ke změně polohy rodičky apod. Soudy nezajímalo ani to, že v žalované nemocnici v době porodu byl prováděn nástřih hráze prakticky každé prvorodičce (87 %).

Logika soudů je jednoduchá – pokud soudní znalec, který se sám ve své praxi chová k rodičkám násilně, posoudí nedobrovolný zásah na rodičce jako „lege artis“, nemůže rodička uspět a ještě je vytrestána povinností uhradit nemocnici statisícové náklady řízení.

Neuspěli jsme ani s 42 stránkovým dovoláním k Nejvyšímu soudu, ve kterém jsme vznesli 10 právních otázek. Soudci Pavlík, Vrcha a Dvořák jej smetli ze stolu a se složitými a bioetickými otázkami se vůbec neobtěžovali vypořádat.

Věříme, že naše klientka má šanci najít spravedlnost u Ústavního soudu, který v jednom případě rozhodl (nález sp. zn. I. ÚS 1565/14), že právo rodící matky na nedotknutelnost sice není neomezené, ale k omezení může dojít jedině za předpokladu vysoké pravděpodobnosti bezprostředního ohrožení plodu a přiměřenosti provedených zákroků sledovanému účelu záchrany života a zdraví plodu. Tento test přiměřenosti v případě naší klientky proveden nebyl.

Bližší informace o případu se dočtete zde: http://llp.cz/pripady/lekari-nerespektovali-prani-rodicky-a-zpusobili-ji-zdravotni-komplikace

Děkujeme, že přispíváte k větší svobodě žen rozhodovat o svém porodu a k důstojnému zacházení s nimi.

Případ mají na starosti advokátka Zuzana Candigliota a právnička Sandra Pašková.

Kampaň pokryje odhadované náklady na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti ve výši 30.000 Kč, které představují 20 hodin práce právníka v hodnotě 1.500 Kč/h, dále náklady na další činnost právniček Ligy lidských práv v oblasti porodnictví ve výši 14.000 Kč (aktivní účast na pracovní skupině pro porodnictví při Úřadu vlády, lobbing k podnětu k porodním domům, poradenství o právech rodiček, rodičů a dětí při poskytování zdravotní péče – www.ferovanemocnice.cz) a náklady na propagaci, medializaci a fundraising kampaně ve výši 11.000 Kč.

Dárcům bude na požádání předloženo vyúčtování vybrané sbírky.

V případě dotazů ke kampani se obracejte na Dana Petruchu (dan.petrucha@llp.cz).