CZ / EN
Eliška Beneš: Dárcovská výzva pro projekt Pomáháme Liborovi zpátky na nohy a na Mont Blanc!

Učím se běhat pro Libora!

vybíráme od 12.10.2017
9 100 Kč
vybráno 43 % z 21 097 Kč

přispělo

11 lidí
Výzva je již uzavřena. Děkujeme!
Jedna bláznivá holka, která se chce naučit běhat, pere se se zdravotním omezením a chce pomoct někomu dalšímu! Těší mě. :-)
V červnu 2017 mě napadlo, jestli bych se dokázala naučit uběhnout 5 km pod 28 minut, tedy nejlépe v životě. Od té doby na tom pracuji a opravdu poctivě, většinou 3x týdně, běhám. Bohužel se brzy ukázaly, do té doby skryté (a buďme upřímní: několik let ignorované), zdravotní potíže. Poprvé v životě mám díky běhání motivaci být zdravá a hezky se o sebe starat, následovalo tedy běhání po doktorech.

Mám obě jamky kyčelního kloubu příliš mělké, váha mého těla není v kloubu dobře rozložena, chrupavka trpí, uzdravit se to nedá, běh i chůze bolí. Ale ne vždy. Jednou celá tahle patálie skončí operací, ale je v mých silách ovlivnit, kdy se tak stane. A tak běhám dál, chodím na rehabilitace, cvičím doma a peru se. Občas to znamená uběhnout 7 kilometrů mezi 11. a 12. večerní, občas (tenhle týden například) upadnu a nepěkně si odřu koleno, odpoledne chodím běhat intervaly na hřiště nejbližší základní školy, běhala jsem i na dovolené, kde mě jednou můj milý odvezl na motorce na stadion, protože už byla dávno tma a on nechtěl, abych běhala v ulicích, každý den se před spaním protahuji a chodím běhat i v ty dny, kdy strašlivácky prší. Opravdu.

30. 9. jsem běžela 5 km v závodě za 28:07, takže jsem opravdu malý kousek od svého prvního cíle! K 5kilometrovému mám i 10kilometrový sen a měla jsem dokonce i půlmaratonský. Ten poslední jmenovaný se odkládá na neurčito, protože tak dlouhou zátěž moje kyčle nezvládnou (a nevím, jestli někdy v budoucnu zvládnou). Mrzelo mě to a stále mě to neuvěřitelně mrzí. Ale rozhodla jsem se, že se s tou vzdáleností poperu jinak: do nejbližšího pražského půlmaratonu, který se koná 7. 4. 2018 a který jsem si přála běžet, vyberu za každý metr půlmaratonu 1 Kč pro Libora. Mezitím budu samozřejmě dál běhat, plnit si svý menší běžecký sny a hodně o tom psát (nejen) pro všechny, kteří mi pomohou všechny ty kačky nasbírat. Psaní mě baví a Vás by mohlo bavit sledovat, jak mi to (ne)jde! Moji cestu najdete tu.

Až dosáhneme částky 19097 Kč, já osobně přidám poslední 2000 Kč.

Libora osobně neznám, ale vyprávěla mi o něm dnes má kamarádka. A když on může být takový borec, tak já taky!

NOVINKY!
Dnes je 7. 4. 2018. Přihazuji slíbených 2000 Kč za sebe, měním si neoficiáně cíl na poloviční částku a svou sbírku prodlužuji do konce dubna. :) Neběhám tak, jak jsem si přála: zdravotní problémy mě bohužel přepraly. Ale i když člověk ubere nebo si dá víc času na zvládnutí svého cíle, je celkově mnohem dál, než kdyby to vzdal. A tak se nevzdávám! :)

Dnes je 7. 4. 2018. Přihazuji slíbených 2000 Kč za sebe, měním si neoficiáně cíl na poloviční částku a svou sbírku prodlužuji do konce dubna. :) Neběhám tak, jak jsem si přála: zdravotní problémy mě bohužel přepraly. Ale i když člověk ubere nebo si dá víc času na zvládnutí svého cíle, je celkově mnohem dál, než kdyby to vzdal. A tak se nevzdávám! :)

Výzva je ode dneška i v angličtině (díky, Lucko!), takže ji teď prosím pošlete všem svým přátelům, kolegům, rodině a blízkým, kteří jednoduše nemusí češtinu. ;-)

Založení výzvy

Sport 4 Help, z.s.
Jsme cyklistický tým a ve svém středu máme handicapované kamarády. Jednomu z nich, hasiči Liborovi Bohdaneckému, se snažíme pomoct získat finanční prostředky na rehabilitaci, která jej může zase postavit na nohy! Libor se zranil v rámci svého povolání a momentálně se pohybuje na invalidním vozíku. Je táta tří dětí, sportovec tělem i duší. Rád by žil se svou rodinou aktivně a zase se jednou vrátil do milovaných hor a vystoupal až na Mont Blanc! UDĚLEJTE RADOST SAMI SOBĚ A STAŇTE SE POZITIVNÍ SOUČÁSTÍ ŽIVOTA ČLOVĚKA, KTERÝ MNOHOKRÁT NASADIL TO NEJCENĚJŠÍ, CO MÁME, PRO OSTATNÍ.
Přesně 1. srpna 2017 se náš tým vydal na trasu nejdelšího cyklistického štafetového závodu v České Republice - Metrostav Handy Cyklo Maratonu. Čekala na nás štreka v délce 2222 km v limitu dojetí 111 hodin. Šlapali jsme do pedálů pět dnů a čtyři noci non-stop, za prudkého deště, silného větru, pražícího slunce, dnem i nocí. 

Důvody, proč jsme všechno to nepohodlí extrémního závodu podstoupili a letos dokonce už popáté, byly více než prosté. Máme rádi sportovní aktivity, výzvy, ale především si uvědomujeme, že jednou z nejdůležitějších součástí lidského života je vzájemné porozumění, lidská sounáležitost, přátelství a podaná pomocná ruka. Podaná pomocná ruka třeba těm, kterým nemoc či úraz během pár vteřin obrátily od základu život vzhůru nohama. Víme, že nikdo sám netušíme, kdy se náš anděl strážný zakouká jinam a i my se ocitneme v pozici člověka, který bude odkázaný na podporu svého okolí.

Závod je unikátní tím, že se ho účastní smíšené týmy zdravých a handicapovaných cyklistů. Jeho hlavní myšlenkou je spojit tyto dvě mnohdy oddělované skupiny lidí a vytvořit z nich jeden funkční celek schopný spolupráce i v náročných podmínkách těžkého závodu. Jednoduše tak ukážeme okolí, že je jedno, zda jsi zdravý, nevidíš, neslyšíš, nemáš ruku, nohu nebo nemůžeš chodit … důležitá je pouze chuť a odhodlání člověka žít svůj život aktivně, i když v nově nastolených podmínkách.

Letos jsme závod jeli jako podporu pro našeho kamaráda – hasiče Libora Bohdaneckého. Libor se před rokem zranil v rámci svého povolání po 20-ti letech výkonu služby v hasičském sboru Královéhradeckého kraje. Jako sportovec tělem i duší by ale rád dál žil svůj život s manželkou Barčou a dětmi aktivně. Jednou by se chtěl třeba i vrátit do milovaných hor. A také vystoupal až na Mont Blanc! 

Libor strávil 8 měsíců po nemocnicích a sanatoriích. Tvrdě na sobě makal každý den a maká dál. Dvakrát denně dojíždí na rehabilitace a výsledky jeho neskutečné píle jsou vidět každým dnem. Zpočátku nepohnul prsty na rukou a nohou, dnes dokáže zahýbat nohou v koleni, může řídit auto s úpravou na ruční řízení. Rozsah jeho zranění míchy se nepodařilo lékařům přesně stanovit. Ale ví se, že lidé po podobném úrazu se opět postavili na nohy. Důležitá je informace, že nejlepších výsledků při zlepšení fyzických schopností těla lze dosáhnout pomocí rehabilitací do tří let od úrazu.

A právě tady přichází moment, ve kterém můžeme Liborovi pomoci svým drobným kouskem skládačky i my. Pobyty v rehabilitačních centrech bohužel stojí hodně peněz a my se rozhodli uspořádat v rámci naší účasti v Handy Cyklo Maratonu 2017 sbírku, která Libora dokáže poslat na další rehabilitaci a zlepšit jeho hybnost zase o další stupínek! 

S tím vším nám můžete pomoci i vy! Udělejte radost sami sobě a staňte se pozitivní součástí života člověka, který mnohokrát nasadil to nejcennější, co všichni máme, pro ostatní. Přispějte drobnou nebo větší částkou do sbírky, řekněte o ní vašim kamarádům, nasdílejte Liborův příběh na sociálních sítích. Společně dokážeme veliké věci.

A pokud chcete být s námi dále v kontaktu a máte touhu dozvědět se JAK se Liborovi daří, CO dalšího podnikáme, KAM s námi můžete vyrazit na kolo … sledujte AKTUALITY na naší WEBOVÉ STRÁNCE.

Díky vám!
Za tým K4 cyklo tým z.s.
Irča



Věřím Ti a smekám. A díky za Libase ;-)
Petra Jaklová
Vybranými prostředky bude podpořena organizace:
Sport 4 Help, z.s., projekt: Pomáháme Liborovi zpátky na nohy a na Mont Blanc!