Tři týmy, tři tituly mistryň České republiky a jedna velká sezóna před nimi. Holky si svými výkony vybojovaly cestu na prestižní závody v Evropě i Japonsku. Pomozte nám, aby jejich cesta za dalšími sportovními sny nekončila.
Áža, Eliška, Kája, Míša, Norča … Dneska už vlastně slečny, ale když jsme je poprvé přivedli do tělocvičny, nebylo jim víc než pět. Odmalinka se věnují gymnastice a kdo u toho vydrží tak dlouho, ten má ten sport zkrátka rád. A opravdu hodně zvládne. Za několika závodními minutami na ploše jsou roky práce, stovky tréninků a spousta věcí, které divák na tribuně vůbec nevidí.
Postupně holky objevily estetickou skupinovou gymnastiku – a zamilovaly si ji. Právě proto, že v ní nejde jen o vlastní výkon. Musíte věřit ostatním, vnímat je, pomoci jim a zároveň se na ně stoprocentně spolehnout. V letošním roce získaly všechny tři závodní týmy Jihočeské akademie ve své kategorii titul mistryň České republiky. Zlatý hattrick. Teď proto přichází sezóna, na kterou se těší. Vybojovaly si účast i na závodech v zahraničí.
Je to obrovská příležitost. Nejen závodit. Potkat gymnastky z jiných zemí. Trénovat se zahraničními trenéry. Učit se, jak funguje vrcholový sport. Procvičit si jazyky v praxi. Naučit se samostatnosti. A hlavně zjistit, kam až se člověk může dostat, když několik let poctivě pracuje na něčem, co miluje.
Jenže vrcholový sport něco stojí. A v případě estetické skupinové gymnastiky to zdaleka není jen dres nebo ťapky. Jsou to startovné, doprava, ubytování, soustředění a náklady spojené s účastí na závodech doma i v zahraničí. Na tuhle sezónu už naše rodičovská kapsa nestačí. Některé z nás vychovávají děti samy. Některé pracují v pomáhajících profesích. V mnoha rodinách jsou dvě gymnastky. A i když se rodiče, trenérky i vedení akademie snaží peníze shánět různými cestami, na celou sezonu – na tuhle sezónu všech sezón - už ani společně nezvládneme dát tolik, kolik by bylo potřeba. Proto vás prosíme o pomoc. Každá podpora se počítá a pokud se nepodaří vybrat cílová částka, nevadí. Pomůže nám už jen to, že jdeme kus cesty, které vede ke splnění snu, společně.
Nechceme po vás zaplatit celé náklady. To určitě ne. Jen kousek pomoct náš tým popostrčit. Abychom v kalendáři nemuseli škrtat a na tréninku říct: “Tam se, holky, nejede.” Přežily by to… Ale rozhodli jsme se zkusit sbírku. Protože si to zaslouží.
Děkujeme předem třeba za: Cenu kafe, croissantu, energetické tyčinky… Padesátikoruna, stovka, dvě. Každý příspěvek se počítá. Protože věříme, že se ty malé částky postupně poskládají jako noty do soutěžní skladby. A možná z nich vznikne něco velkého. Třeba cesta do Budapešti. Třeba start v Lucembursku. Třeba poprvé Japonsko. Třeba vzpomínka, kterou si Áža, Eliška, Kája, Míša a Norča ponesou ještě dlouho poté, co budou mít gymnastické dresy pověšené ve skříni. A něco hodně důležitého se z toho, že jim lidé pomohli, do života naučí.
Jsou to normální holky. Jen toho zvládnou trochu víc, než byste možná čekali.Poznejte je blíž: Áža ráda peče a vaří pro široké okolí, čte a při výletech nejraději prochází historická centra měst. K tomu zvládá víceleté jazykové gymnázium. Eliška miluje výlety, školu a je tak trochu blázen do Formule 1. Na tréninky přitom pravidelně dojíždí desítky kilometrů – když začíná trénink v sedm ráno, její den začíná kolem páté. Kája sportuje s rodinou i kamarády, chodí po horách a čte a také studuje na víceletém gymnáziu. Míša by nejraději spala, když zrovna nemusí trénovat. A když už je vzhůru, ráda jezdí na kole a plave. Nora ráda maluje, tvoří a vyrábí, sleduje své oblíbené seriály a zajímá se o módu. Na tréninky s ní rodina pravidelně absolvuje dlouhé cesty.
A my rodiče jsme ti, kteří je vozí na tréninky, čekají, až skončí, pomáhají s učením, vaří, podporují, utěšují po nepovedených závodech a radují se s nimi po těch povedených. Je nám jasné, že to moc dobře znáte… z hokeje, fotbalu, ragby, házené, od tenisových kurtů, z laviček bazénů, tribun. Že proto pochopíte, proč jsme se do téhle sbírky pustili.
Děkujeme a přejeme hodně radosti ze sportu a sil všem rodinám, které už pár let o víkendech ráno vstávájí třeba ve čtyři a jedou přes půl republiky závodit. Je to krásný mazec a my přiznáváme, že vlastně taky trochu doufáme, že si konečně přispíme a pošleme holky přes půl světa závodit.
