Maminky s dětmi, kterým pomáháme v azylovém domě ROSA, potřebují kromě podpory a práce sociálních pracovnic, socioterapeutky, psycholožky, právničky, svou místnost, kde mohou v klidu a bezpečí spát. Bezpečně, aniž by je budily nadávky, bití, rány pěstí. A k bezpečnému přechodnému bydlení v azylovém domě také patří světlo, teplo, sprchovat se teplou vodou, vařit dětem, prát prádlo. Financovat provoz, než dojdou dotace nebo granty, není jen tak. Za rok pomůže azylový dům organizace ROSA 35 ženám a 45 dětem. Azylový dům ROSA pomohl celkem za dvacet let 396 ženám a 502 dětem. Roční výdaje azylového domu a dvou bytů na energie (bez vodného a stočného) činí 395.000 korun. Pomozte nám s provozem azylového dumu, vděčni budeme za jakoukoli darovanou částku.
Přeji hodně sil a odvahy všem ženám v jejich nelehké situaci. Aby našly cestu ke šťastnému životu. Každý by měl mít možnost pobývat v bezpečném prostředí a v okolí, kterému věří a nezlehčuje jeho situaci. Děkuji za to, co děláte!
V minulosti jsem byla klientkou Rosy. Díky její pomoci jsem se vyhrabala z nejhoršího a začala žít normální život. Sama bych to asi nezvládla. Postavila jsem se na vlastní nohy a ráda bych poděkovala za vše, co Rosa pro mne udělala. Proto jsem se rozhodla podporovat Rosu a tím i další klientky.
Snad trošku pomůžou...
Posílám dar, protože MDŽ má být o ženských právech a aktivismu, a ne feel-good příležitost pro muže, co 8. 3. dají někomu kytku a mají pocit, že tím vyřešili sexismus (a ty šílené feministky si nemají na co stěžovat, vždyť přece dostaly kytku, ne?).
ROSA mi před lety moc pomohla. Bylo hrozně uklidňující, že mi někdo věří a nezlehčuje moji situaci. Díky ROSE jsem to zvládla. Jsem samostatná a šťastná. Ještě jednou moc děkuji a přeji to samé všem Vašim klientkám.
Přeji všem klidné vánoční svátky a jen to nejlepší v novém roce.
Přejeme mnoho sil a děkujeme za Vaši práci. Podporující z Realitního Shakeru
Přeji sílu a odvahu všem ženám, aby našly cestu z temnoty do světla... Děkuji Rosa - za to co děláte! ♥
Díky za vasi práci!
Podekujte i Štěpánovi Kozubovi, nebot jeho pisen Někdy se bojím, mě k příspěvku inspirovala. Snad můj dar pomůže.