Vilu nechal v roce 1932 postavit pražský právník Josef Winternitz pro svou 
rodinu. Jde o jednu z posledních realizací slavného architekta Adolfa Loose (ve 
spolupráci s Karlem Lhotou), která se vyznačuje jeho nezaměnitelným 
rukopisem, zejména důmyslným uspořádáním vnitřního prostoru, takzvaným 
Raumplanem. Rodina si však svého vysněného domova užívala jen necelých 
deset let. 
V roce 1941 museli Winternitzovi pod tlakem rasové perzekuce vilu opustit. 
Josef a jeho syn Petr následně zahynuli v Osvětimi. Přeživší manželka Jenny a 
dcera Suzanna se po válce snažily dům získat zpět, ale stát navrácení podmínil 
nesplatitelnými milionářskými daněmi. Bez prostředků tak byly donuceny vilu 
státu „darovat“ a z rodinného sídla se na další půlstoletí stala mateřská škola. 
Zlom přišel až po sametové revoluci. Potomci původních majitelů získali dům v 
roce 1997 zpět a díky obrovskému úsilí Stanislava Cysaře, vnuka manželů 
Winternitzových, prošel pečlivou rekonstrukcí. Dnes rodina vilu provozuje jako 
živé kulturní centrum otevřené veřejnosti. Vedle architektury a bohatého 
programu klade důraz také na připomínání dějin 20. století.