Klub přátel Winternitzovy vily
Winternitzova vila je kulturní prostor s geniem loci první republiky, ve kterém se setkávají světová architektura, současné umění a silný rodinný příběh. Vilu rozvíjíme jako inspirativní a otevřené místo, které skutečně žije a kde současné umění přirozeně nachází své místo. Pořádáme výstavy, divadelní představení, koncerty a přednášky. Skrze autentický rodinný příběh, poznamenaný nacistickou i komunistickou perzekucí, připomínáme křehkost svobody a demokracie. Zvláštní důraz klademe na práci s dětmi a mladými lidmi, u nichž rozvíjíme empatii a vnímání společenských hodnot.
Vilu nechal v roce 1932 postavit pražský právník Josef Winternitz pro svou
rodinu. Jde o jednu z posledních realizací slavného architekta Adolfa Loose (ve
spolupráci s Karlem Lhotou), která se vyznačuje jeho nezaměnitelným
rukopisem, zejména důmyslným uspořádáním vnitřního prostoru, takzvaným
Raumplanem. Rodina si však svého vysněného domova užívala jen necelých
deset let.
V roce 1941 museli Winternitzovi pod tlakem rasové perzekuce vilu opustit.
Josef a jeho syn Petr následně zahynuli v Osvětimi. Přeživší manželka Jenny a
dcera Suzanna se po válce snažily dům získat zpět, ale stát navrácení podmínil
nesplatitelnými milionářskými daněmi. Bez prostředků tak byly donuceny vilu
státu „darovat“ a z rodinného sídla se na další půlstoletí stala mateřská škola.
Zlom přišel až po sametové revoluci. Potomci původních majitelů získali dům v
roce 1997 zpět a díky obrovskému úsilí Stanislava Cysaře, vnuka manželů
Winternitzových, prošel pečlivou rekonstrukcí. Dnes rodina vilu provozuje jako
živé kulturní centrum otevřené veřejnosti. Vedle architektury a bohatého
programu klade důraz také na připomínání dějin 20. století.
rodinu. Jde o jednu z posledních realizací slavného architekta Adolfa Loose (ve
spolupráci s Karlem Lhotou), která se vyznačuje jeho nezaměnitelným
rukopisem, zejména důmyslným uspořádáním vnitřního prostoru, takzvaným
Raumplanem. Rodina si však svého vysněného domova užívala jen necelých
deset let.
V roce 1941 museli Winternitzovi pod tlakem rasové perzekuce vilu opustit.
Josef a jeho syn Petr následně zahynuli v Osvětimi. Přeživší manželka Jenny a
dcera Suzanna se po válce snažily dům získat zpět, ale stát navrácení podmínil
nesplatitelnými milionářskými daněmi. Bez prostředků tak byly donuceny vilu
státu „darovat“ a z rodinného sídla se na další půlstoletí stala mateřská škola.
Zlom přišel až po sametové revoluci. Potomci původních majitelů získali dům v
roce 1997 zpět a díky obrovskému úsilí Stanislava Cysaře, vnuka manželů
Winternitzových, prošel pečlivou rekonstrukcí. Dnes rodina vilu provozuje jako
živé kulturní centrum otevřené veřejnosti. Vedle architektury a bohatého
programu klade důraz také na připomínání dějin 20. století.
Podpořit nás můžete v těchto úrovních:
18 dárců podpořilo tento projekt