Naši milí kočkomilové, bydlíme převážně s kočkami, které jsou nemocné, s hendikepem, nepřizpůsobivé, a nebo jen obyčejně komplikované, pro které se nová rodina hledá jen těžko. Než je potkalo to štěstí, že jsme byli ve správný čas na správném místě, tak byl pro ně život jeden velký průser, protože živořily na ulici. A kolik koček stále na ulici živoří? Otázka pro matematiky…kolik kočky rodí koťat za rok, které nikdy nenajdeme, protože umírají tiše, beze svědků ? Ano, jsou jich tisíce, bez jména, bez lásky, bez zájmu….

Proto jsme založili depozitum, proto nemáme svoje vlastní životy, proto tak urputně škemráme o pomoc, proto v noci nespíme…..protože to děláme pro ně.. Není za tím nic jiného než obyčejná láska chlupatá, která se nedá naprogramovat, ta se prostě musí pochopit, uchopit a žít. 

Největší noční můrou pro nás,  blázny dvounohé je veterina, protože šelmičky z venku zdravím a dobrou kondicí bohužel neoplývají a nikdo se nemůže divit, že se z toho často hroutíme a saháme si na dno svých sil. Jak pojmout všechny tyhle chudáčky a nezbláznit se? Za co vybudovat například jen karanténu, abychom ty opravdu vážně nemocné mohli izolovat od těch relativně zdravých?

Maličká Olivka nalezená v keři a díky tomu, že tak moc brečela, si vlastně vybrečela pomoc. Nožku táhla za sebou, zřejmě sražená autem, nožka nepoužitelná. Verdikt na veterině jasný – amputace. Bobek maximálně 8. týdnů na světě a už taková ztráta. Po depresích snad přijde smíření ( je to stejné jak u lidí )

Otřesný osud Belinky, která živořila v obci „ snů“ , kde se kočky topí, střílí, mučí, jen ne zachraňují. Vlezla do sklopce v podstatě z posledních sil i se svým jediným přeživším miminem. Verdikt  veteriny….nádor na obou uších boltcích. Nevyhnutelná operace, odstranění ušních boltců.

Hopy, kočička nalezená v obci, kde kočky tráví jako potkany. Srazilo ji auto a se zlomenou pánví se plazila kolem paneláků. „ Lidé“ uzavírali sázky kdy zdechne….Jen jedné jediné paní z celého sídliště to nebylo jedno, tak zavolala nám. Hopynce pánev srostla, ale bohužel neurologicky se už nikdy neopraví, má epilepsii, prodělala toxoplasmozu a je doživotně odkázána na léky a pomoc, protože se sama nedokáže ani najíst. Zlomená bytost s nejkrásnějšíma očima na světě.

Toník, houpačkový kocourek. Prodělal panleukopenii a přežil!!!! Jako jeden z mála….Poškozený malý mozek…centrum rovnováhy…Ujde pár metrů a vyprazdňování je pro něho nepředstavitelný problém. Je na světě rád, protože má nás.

Alvin a Hanička jsou kočičí senioři cca 11 roků, kteří přišli o svoji milovanou paničku. Žili v bytě ještě asi měsíc po její smrti, úplně samotní…když přišli k nám nemohli vůbec jíst, protože měli tak zkažené zuby, že sníst jakékoliv sousto bylo pro ně peklo na zemi. Operace zubů byla nevyhnutelná. Bezzubky, kterým jsme odchod do důchodu udělali hezčím.

A nebojte, nezapomínáme ani na ty nejmenší, kteří přišli na svět omylem a vlastně už od samého narození o ně nikdo nestál…..To je samostatná kapitola a příběh o lhostejnosti, ignorantství, ješitnosti a dalších „skvělých vlastnostech“ nás lidí….Proč se konečně neoprostíme od hloupostí a nezamyslíme se nad těmi , kteří si tenhle život fakt dobrovolně nevybrali? Je tak drahé vykastrovat kočku? Je tak obtěžující ji naložit do auta a odvést na zákrok, který trvá max. hodinu? Vždyť my lidé jsme schopni trávit čas tak nesmyslně….pojďme to změnit a udělat něco smysluplného.

Naše depozitum je zapsaný spolek o dvou lidech, kteří se starají o čtyřicet koček doma a o dalších čtyřicet venku. Nevíme zda je to pro někoho málo nebo moc, ale jedno víme jistě….Bez vaši pomoci = bez pomoci dobrých lidí jsme úplně v háji…Děkujeme, z celého srdce ne za nás, ale za ty němé tváře, protože jim ten život děláme hezčím. Všechny prostředky použijeme na zaplacení faktur, léčbu a lepší život chlupáčků. Tři tlapky na to, ať Olivka žije, protože si ten svůj život fakt vykřičela…..stejně jako ti ostatní. 

Najdete nás na facebooku: Depozitum Elinka https://www.facebook.com/Depozitum.kocek.Sternberk/
na webových stránkách: https://depozit-elinka.cz/

Děkujeme!