Začalo to příběhem pana Yevhenije. Pan Yevhenij, lékař a jeho žena, dětská lékařka, utekli do České republiky. V době, kdy se život zdál být bezpečný daleko od hrůz války, přišla další rána. Yevhenijovi se udělalo špatně, onemocněl a skončil v nemocnici. Krátká nemoc a prodělaná vyšetření odhalila ještě větší hrůzu. Rakovinu slinivky v pokročilém stádiu. Nejde už nic dělat, nejde léčit, tabletky, injekce, operace... nic už nemá smysl, nic už nad nemocí nezvítězí. Pan Yevhenij má už jen čas, který mu zbývá, který ale každým dnem ubývá a zkracuje se. Každý večer usíná s tím, že není jisté, jestli se probudí do nového rána.
Pan Yevhenij si moc přál vrátit se domů, do Kyjeva, aby se ještě potkal se svými blízkými, aby si ještě řekli všechny ty důležité věci, na které v běžném životě zapomínáme - mám tě rád, děkuji ti, miluji tě, odpouštím ti, odpusť mi... Pan Yevhenij si moc přál zemřít doma, mezi svými blízkými, ve své posteli...
Dlouho nebyla žádná možnost, jak pana Yevhenije a jeho ženu dostat domů. Je nutný speciální sanitní transport s rizikem, že pacient může kdykoli zemřít. Dlouho nebyla možnost, než se informace dostala k nám. Jezdíme sanitkou na Ukrajinu a zároveň provozujeme domácí hospic Girasole. Přímo symbolické propojení.
Hodně dobrých lidí při vaší náročné práci❤️