Rozhodli jste se, že podpoříte naši práci a zvířátka, o která se staráme? Jsme velmi vděčni.

Podpořit můžete konkrétní zvířátka v Oboře Žleby a můžete se na ně přijít i podívat. Avšak většina z tohoto příspěvku je použita na hrazení nákladů spojených s léčbou zraněných zvířat ve stanici a náklady na budování a rekonstrukce jejich ubykací.

Na výběr jsou sovy, dravci i savci. 

Můžete zvířátka také navštívit. Najdete nás od května do září v Oboře ve Žlebech. Tady se můžete na vlastní oči seznámit se zvířátkem, na které přispíváte. 

Další zvířátka máme ve stanici v Lipci. Ale ty lidem neukazujeme. Jsou zraněná a lidí se bojí. Nechceme je tedy zbytečně stresovat. 

Poslední možností je stát se pravidelným sponzorem! Nejen že tím přispějete na dané zvířátko, ale také máte možnost se za zvířátkem přijet podívat. Máte vstupné do Obory ve Žlebech zdarma, tudíž je jen na Vás, kdy zvířátko navštívíte. Budete dostávat informace o dění ve stanici, díky čemuž budete v obraze a budete vědět, co jsme díky financím od Vás dokázali.

Stanete se „členem klubu sponzorů stanice“.

Ježek západní se jmenuje Jasmínka. Dostala se do naší záchranné stanice jako malinké, ještě slepé, mláďátko. Její maminku přejelo auto. Naštěstí ji lidé našli a přinesli k nám do stanice. My jsme ji dokrmili mlékem a ona začala věřit lidem a úplně ztratila plachost. Nyní žije s námi, resp. s veverkou ve voliéře. 

Naše veverka se jmenuje Bertík. Je mu již 9 let a dostal se k nám jako malé veverčátko, jehož hnízdo zničil nějaký predátor. Lidé ho našli pod stromem a přinesli k nám do stanice. Dokrmili jsme ho mlékem, a tak si na nás zvykl a bylo nemožné ho vypustit. Miluje lidskou společnost a vyžaduje každodenní kontakt s lidmi. Nejoblíbenějším jídlem jsou samozřejmě oříšky a miluje také mrkvičku.

La Síček, jak mu u nás říkáme, je predátor, kterého můžete znát z naší přírody. Dostal se k nám potom, co ho lidem přinesla kočka ke dveřím. Měl ještě zalepená očka. Krmili jsme ho mlékem, takže nás považuje za rodiče. Vyžaduje každodenní kontakt, chodíme s ním do přírody, kde volně pobíhá, ale k lidem se vždy vrací, takže není možné ho vypustit do volné přírody.
https://www.youtube.com/watch?v=QPrTbljtZHM

Liška Eliška je půvabná devítiletá dáma, která miluje drbání. Co se stravy týče, je vybíravá a je těžké se jí zavděčit. Našli ji lidé v lese, nejspíš ji ztratila maminka při přenosu. Je dokrmena mlékem a považuje nás za rodiče. Zpočátku jsme ji měli doma, spala s námi v posteli, ale postupem času jsme přišli na to, že to není ono. Začala značkovat a cupovat nám věci. 
https://www.youtube.com/watch?v=Yo7TzoNGgXo

Náš sýček se jmenuje Samík. K sýčkovi se váže pověra, která říká, že sýček přináší smrt, ale našeho se rozhodně bát nemusíte. Největší vliv na jeho úbytek měla ale změna zemědělské krajiny. Dnes již sýček patří ke kriticky ohroženému druhu. Samík je malinká roztomilá sovička, ale díky pověře patří k jedné z nejobávanějších sov naší krajiny.

Kalous je jedna z nejčastějších sov v ČR. Hnízdí i v městských parcích, odkud můžeme slyšet jejich „houkání“ nebo pískání mláďat.
Na hlavě má malá ouška, která daly vzniku jeho druhovému jménu. Když se kalous něčeho bojí, napodobí větvičku a není téměř k rozeznání od stromu.

Naše sova pálená se jmenuje Skoty. Skoty je první mládě páru sov pálených, které máme ve stanici. Jsou to rodiče, které porazilo auto a do přírody se již nemohou vrátit. Vypouštíme ale jejich mláďata. Malého Skotíka bohužel nedokázali odchovat, tak jsme se ho ujali my. Je to krásná sova, která v naší přírodě, podobně jako sýček, zmizela. Žije zde jen posledních několik desítek hnízdících párů.

Rozárka! Ano, stejně jako ta, která ve známé české pohádce (Tři oříšky pro Popelku), hlídala právě Popelce oříšky. Rózi je sice roztomilá malá sovička, ale puštíci jsou velmi agresivní. Hnízdí v dutinách stromů a svou dutinu si velmi pečlivě hlídají a určitě nedoporučujeme do dutin nahlížet. Je to u nás spolu s kalousem nejrozšířenější sova.

Barunka je jedna z našich nejvzácnějších a nejkrásnějších sov. Je to druh sovy, který snad dokládá to, že má cenu přírodu chránit, aby mohla sloužit i těmto nádherným zvířatům. Tato sova se totiž v naší přírodě pomalu rozšiřuje. Především v národních parcích. 

Náš výr velký se jmenuje Evžen. U sov se velmi špatně určuje pohlaví a podle váhy nám Evžen seděl spíše na samce a podle toho dostal jméno. Před časem nám však Evžen snesl 5 vajec, takže z Evžena se stala Evženie. Pro nás se ale nic nemění a je to stále náš Evžen. Výr je nevětší sova České republiky. Hnízdí často pod skalními převisy.
https://www.youtube.com/watch?v=EffUIMxJY5A&t=13s

Naše poštolka se jmenuje Mája a podobně jako u Evžena se nám u mláděte nepovedlo rozpoznat pohlaví. Ano, Mája je sameček, což nyní už poznáme podle šedě zbarvené hlavy. Poštolky v dnešní době hnízdí ve městech a patří tak k nejrozšířenějším dravcům u nás. Nejčastěji se k nám dostanou jako vypadlá mláďata nebo starší jedinci, kteří se poranili o dráty elektrického vedení.
https://www.youtube.com/watch?v=XjITdXZbSOc&t=211s

Poštolka pestrá z Ameriky je o něco menší než naše poštolka obecná. I když váží kolem 100g, řadí se mezi nejagresivnější dravce na světě. Dokazuje to historka, která se nám v Oboře stala. Naše Týna se jednou totiž pokusila ulovit orla stepního. Chytla ho za hlavu a velmi agresivně cupovala. Naštěstí si orel nevšiml, že je loven a přišel pouze o 3 pírka.  Dobře to dopadlo. Tyto poštolky se využívají např. i k biologické ochraně vinic před drobnými ptáky, které ničí úrodu na vinicích. U nás najdete 2 tyto poštolky - Týnu a o 9 let mladší Viky.

Tato káně nežije v České republice, ale v Americe. Je známá svým soužitím ve skupinách, ve kterých i loví. U nás nejdete 2 dravce tohoto druhu. Jmenují se Henry a Harry a jsou to sourozenci. Společně s Henrym chodíme na vycházky do lesa, kde nás sleduje a volně létá. Tyto káně jsou mistři nízkého letu, což vám na ukázkách perfektně předvede Harry, která létá těsně nad hlavami našich návštěvníků. 

Náš Ludvíček je skvělým akrobatem. Předvádí různá salta, přemety a jiné akrobatické kousky nad hlavami návštěvníků. Je znám svým ladným pohybem a při letu využívá velké plochy svých křídel. Při letu se díky nim nechá unášet a nemusí vydávat mnoho energie na mávání. V České republice jsou luňáci hnědí poměrně vzácnými dravci. Můžeme zde spíše potkat hlavně luňáky červené.

Posi je jméno našeho orla mořského. Je to největší evropský orel a zároveň k nejběžnější orel u nás. Je to výborný letec, loví například ryby z vodní hladiny. Typické pro mořské orly je bílý ocas, což je skvělé poznávací znamení na dálku. Staví si obrovská hnízda na stromech.

„Naše královna“, jak ji mnozí přezdívají, se jmenuje Alžběta a pro mnoho lidí je ikonou Obory. Je to taková sestřenka orla mořského pocházející z Ameriky. Mnoho lidí zná orla bělohlavého jako symbol Spojených států amerických. A u nás je známá jako symbol Obory.
https://www.youtube.com/watch?v=SIW3-nqYrfU&t=17s