Paní Jaroslava je obrazně řečeno umělkyně bez diváků. Abychom to vysvětlili: umí si získat okolí svým šarmem, projevem a důvtipem (i sebekritickým): vždy hájí zájmy svých „spolukolegů seniorů“ a jak sama dodává: když se mi to nelíbí, tak nebudu mlčet…a hlavně: sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo.
Ovšem, vše hezké, má i smutnou stránku věci. Paní Jaroslava je postihnuta nevyléčitelnou chorobou, jejímž hlavním znakem je stálý třes a postupné oslabení celého svalstva. Pro osobu, která miluje vnější svět, je to nekonečný vnitřní boj. Boj, který prozatím vítězně zvládá, neboť nechce zůstat vězněm svého pokoje. Chtělo by se říci, že tady končí životní zkouška paní Jaroslavy, ale opak je pravdou. Světová pandemie způsobila dlouhodobé uzavření našeho zařízení a pro paní Jaroslavu nastalo období izolace. Nejednou jsme viděli paní Jaroslavu se slzami a klením. Avšak praví se: i v té nejhlubší tmě – to nejmenší světlo září.
A s tímto posláním jsme paní Jaroslavu vyzpovídali, co by bylo jejím reálným přáním, které by ji mohlo pomoci či potěšit. Po dlouhé době jsme zaregistrovali úsměv a úžas. Ze stolečku vyndala složku, ve které bylo přání, na které si doufá od doby, kdy její zdraví ji začalo více omezovat. Ovšem, co by to bylo za paní Jaroslavu, aby nedodala: takové přání je jako vyhrát v loterii, proto už teď děkuji za tiket a vždy na prvním místě osobního přání bude: zdraví VŠEM.
Přejeme paní Jarušce zase úsměv na tváří a vítr ve vlasech, až se bude prohánět venku :)