Příběhy lidí, z.s.


Lidé s postižením

Příspěvek na elektrický vozík a auto s plošinou pro Františka Mourka

Jsem věčný optimista a ač upoután na invalidní vozík, jsem vždy dobře naladěn. Chtěl bych požádat o podporu, abych mohl zažádat o elektrický vozík a automobil se zadní plošinou. Ani jednu z tolik potřebných věcí bohužel stát nehradí v plné výši a bez podpory vás, dárců, bych si "nové nohy", ani "nová kola" nemohl dovolit. S obrovským vděkem a pokorou, děkuje dobrou náladu rozdávající František.

vybíráme od 26.10.2020
218 300 Kč

přispělo

239 lidí
Sbírka je již uzavřena. Děkujeme!
Jmenuji se František Mourek, v září 2020 mi bylo 53 let. Narodil jsem se v Domažlicích a od roku 1974 žiji v Plzni. Když jsem byl malý kluk, chtěl jsem se stát fotbalistou. Svůj sen jsem začal realizovat a v letech 1979 - 1980 jsem kopal za Lokomotivu Plzeň. U kopané jsem však nakonec nevydržel a v letech 1980 - 1982 jsem přesedlal na kolovou.

Měl jsem mimo jiné i možnost zahrát si proti legendám kolové - bratrům Pospíšilovým. Bohužel úraz obou kolen v roce 1982 zabránil tomu, abych se mohl kolové dále věnovat. A tady začal můj příběh, který jsem nazval: "Šťastná, nešťastná třináctka".



"Šťastná, nešťastná třináctka"

Proč šťastná, nešťastná?
Po úrazu obou kolen, který byl zaviněn "štanglí" na speciálním kole pro kolovou, jsem byl operován 13.11.1982 ve FN v Plzni na Borech.

Druhý úraz se stal 13.12.1991, kdy jsem pomáhal kamarádovi rozvážet po obchodech vánoční kolekce a na parkovišti jsem si na ledu zlomil ruku.

Třetím úrazem, který jsem i s operací prodělal 13.11.1992, bylo zlomené zápěstí levé ruky. Ne vlastní vinou jsem spadl z asi 1,5 metrového vysokozdvižného vozíku.

Čtvrtý a snad taky poslední úraz se stal 13.7.1994. Jeli jsme se v Německu, kde jsem v té době pracoval, s kolegy po práci vykoupat. Trávili jsme tak volný čas poměrně často. Po osmělení jsem skočil z nevelké výšky do vody v místě, kde byla asi pětimetrová hloubka. Co se přesně stalo, nikdo neví, ale pravděpodobně o hladinu vody jsem si zlomil dva páteřní obratle C5 a C6.

Od této doby jsem na invalidním vozíku a s pomocí mé rodiny (hlavně manželky a dcery) zůstávám optimistou. Beru realitu takovou, jaká je. Umím se přizpůsobit okolnostem, jsem v pohodě a užívám si života jako normální zdravý člověk.

Chtěl bych svým příběhem apelovat na mladé lidi, na sportovce, na lidi vůbec:
"Zamyslete se při každém skoku nad tím, co se může stát!"

Podpořte tento projekt ještě víc a zapojte kamarády Založit dárcovskou výzvu

Fanoušku ať se ti krásně drandí! 😘

Romana Müllerová
500 Kč

Ať je každý Váš den plný lásky a radosti, přejí Veronika a Jaroslav Š.

Jaroslav Štembera
2 000 Kč