Já jsem Laďka a tohle je Tomáš.

Žijeme v Brně a oba máme dětskou mozkovou „oBrnu“. A tom si s váma chceme zahrát hru, kterou jsme nazvali "Provětrej kolečka"!

Vozík je od narození součástí našeho života a taky parťák, se kterým mnoho zažijem. S hendikepem si nelámeme hlavu a humor nám není cizí. On ten vozík je totiž často spouštěčem vtipných situací. V šalině, u lékaře, v hospodě nebo ve frontě na párek v rohlíku. Tam venku všude číhá spousta výzev, které je třeba řešit, ale taky spousta srandy. 

Vždy záleží na tom, jak se na ten život díváte. 

 

Oba pracujeme v Lize vozíčkářů, kde se to "storkama" z vozíku jen hemží. Jednou jsme stáli na chodbě, klábosili a jako většinou někomu zavazeli v cestě. To se nám stává poměrně často. Kolegové jsou zvyklí kolem nás probíhat slalom a skákat přes stupačky, tak se zas nic tak strašného nedělo, ale ...  A v ten moment se nám začaly vybavovat scénky kdo, kde, kdy, s kým komu zavazel, kam „zapadl“ a co všechno vlastně na vozíku zažíváme. To už byl jenom kousek od toho, abychom  začali sázet hlášky typu: „Zasekla se plošina v šalině (viz. Slovník), musíš počkat na další bezbariérový spoj. Dvě kola stojíš! Tvůj "asák" si dal energetický nápoj, postupuješ o tři políčka vpřed. Nebo naopak horší situace. Tvůj asistent do rána slavil s kámošem, zaspal a dorazí až za 2 hodiny. U doktora máš být za 30 minut! Píchnul jsi duši vozíku na Prýglu!  ... Přesně v ten moment nás napadlo, že bychom se o zážitky měli podělit.

Jak? Uděláme hru, ve který to všechno bude, a vy si můžete zkusit, jaký to je. Hrajééééém!

 

S kámošema na vozíku a jedním choďákem Honzou, (pracuje u nás na Lize vozíčkářů jako osobní asistent a vymyslel už nejednu deskovou hru) jsme sestavili pracovní tým a vrhli se do jejího tvoření a vymýšlení. Prostě jsme dali vozíky a hlavy dohromady. Věřte nebo ne, fakt si to užíváme!

 

Chceme zábavnou formou ukázat, s čím se člověk na vozíku setkává prakticky každý den. Prostě taková každodenní vozíčkářská rutina. Cílem hry je plnit úkoly ve štatlu, zatímco vám baterka vašeho fiktivního elektrického vozíku každým dalším tahem postupně slábne. Zároveň na vás všude a pořád číhají nástrahy v podobě rozkopaného chodníku, obsazeného vozíčkářského WC, ztraceného euroklíče nebo nepřekonatelných schodů před restaurací. 

 

- Sbíráme finanční prostředky na její výrobu. Když nám pošlete nějakou kačku (nemyslíme Kateřinu) budeme skákat radostí do stropu.
 Počkat, vlastně ne. 
Jsme totiž na vozíku a o tom to celý je. 

-        Nebo ... nemáte peníze, ale máte čas a chuť pomoct? Super! 

Kouknete na náš web www.ligavozic.cz můžete si zkusit být DOBROvolníkem nebo asistentem a můžete být součástí hry, jak se říká „naživo“.    

 

Laďka a Tomáš z Ligy vozíčkářů