Benediktus je komunita lidí s mentálním postižením a bez něj, kteří žijí ve vzájemném společenství. Skrze vztahy založené na důvěře v Boha nacházíme jedinečnost každého člověka a chceme žít život v jeho plnosti.
Každý má své rozmanité dary, kterými může obohatit druhé. Každý v Benediktu má svůj díl odpovědnosti za to, co tvoříme společně, svoje místo, kde může růst a rozvíjet se. Radujeme se z toho, že dohromady můžeme tvořit velké věci, které mají trvalou hodnotu, a nenechávat si je pro sebe. Snad jste něco z toho od nás už také zažili na vlastní kůži :-)
Život v Benediktu má mnoho potřeb, na které není snadné získat dostatečné zdroje. Například férové mzdy asistentů, běžné provozní náklady a služby (energie, materiály do dílen, hygienické a čisticí prostředky a jiné drobné nákupy, propagační služby, pojištění) i různé mimořádnosti (opravy aut a zařízení, přednášky s klienty o naší práci pro školy).
Chtěli byste se alespoň kouskem podílet na tom, co žijeme a tvoříme?
Dovolíte si darovat nám každý měsíc cenu jednoho oběda? Nebo i více?
Benediktus je pestrobarevný. Zdroje, které ho umožňují, jsou také velmi rozmanité. Část peněz si vyděláme sami, ale ve většině prostředků jsme závislí na druhých. Dotace na poskytování služeb jsou významnou pomocí státu, ale nestačí na všechny potřeby našeho běžného fungování. A také během roku nevíme, kolik peněz nám nakonec přidělí. Kraj Vysočina se dosud snažil služby férově podporovat. Přesto však na nás tlačí nejistota, jak vlastně provoz utáhneme v dalších měsících a letech.
Vaše pravidelná podpora nám dává stabilitu.
Staňte se pilířem Benediktu! Buďte součástí pevného základu, na kterém může růst a kvést všechna ta plnost života! A šířit se dál…
Jsme jako zahrada, do které proudí voda spoustou malých hadiček a taky jednou velkou hadicí, ze které ale teče podle toho, jak se rozhodne správce přehrady. Nelenili jsme a během let jsme vytvořili vlastní rybníček na zalévání (tržby z výrobků, služeb a pronájmu). A dál ho budeme rozšiřovat, co nám síly budou stačit. Přesto však to, co u nás tvoříme, bude vždycky do velké míry záviset na podpoře druhých. Proto bychom spolu s vámi potřebovali natáhnout další drobné hadičky, abychom nemuseli mít obavy z nových správců přehrady a byli si jistější, že dokážeme uzalévat všechen ten život, který u nás roste.
Přidáte se prosím do party přátel, o kterou se můžeme opřít?
Těšíme se na nové ovoce, které díky vám budeme moci vytvořit!
jmenuji se Radka a dovolte mi, abych se s Vámi podělila o jeden příběh. Příběh o velmi statečném a silném „klukovi“ Jirkovi, a o nás – naší společnosti Benediktus – tento příběh sdílíme společně již několik let.
Jiřího schopnost verbálně komunikovat, rozumem chápat a přemýšlet je omezená. S Jiřím si popovídáte jazykem srdce, řečí těla. Jiří neřekne slova, neodpoví na jednoduchou otázku, není schopen samostatného života bez pomoci, je mu 45 let a má krásnou duši/povahu.
A jak náš společný příběh začal? Jirkova maminka nás oslovila ohledně pomoci se svým synem. O společnosti Benediktus, která se zabývá sociálními službami se dozvěděla od místního „pošťáka“. Co si maminka přála? Přála si nějaký dům, kde by mohl Jirka žít. Mamince Jirky bylo 62 let, Jirka potřeboval celodenní péči, měla strach, co se s Jirkou stane, až se o něj nebude moci starat. Nechtěla, aby skončil v ústavu. V té době začal vznikat Domeček v Chotěboři a sen o chráněném bydlení byl ještě téměř v nedohlednu.
V roce 2004 bylo Jiřímu něco přes 30 let, byl trochu při těle a o berlích, přátelský, veselý, laskavý, začal s námi jezdit na letní tábory. Postupem času k nám Jirka začal chodit na denní programy, v roce 2007 většinou na 3 dny v týdnu. Jirka se seznamoval s keramikou a hudbou, zkoušel různé činnosti, v mnohém našel zalíbení i radost a pocítil sebeuplatnění, ocenění, úspěch. Spřátelil se s lidmi v komunitě, začal navazovat dospělé přátelské vztahy. I maminka si našla čas sama na sebe a na vyřizování nejnutnějších věcí. Oběma to moc prospělo.
Přišla však i doba, kdy nebylo jisté, co s Jirkou bude. Velmi se mu zhoršil zdravotní stav a přes závažné fyzické obtíže byl nakonec hospitalizován. Během nemoci velmi zesílil, následně zhubl a byl celkově vyčerpaný. Díky pomoci asistentů, ve spolupráci s maminkou Jirky, se podařilo nemoc překonat. Po stabilizaci stavu se Jirka vrátil domů, byl však nesamostatný, polehávající, vyžadující opět úplnou celodenní péči. Domácí prostředí mu nesmírně pomáhalo a díky úzké spolupráci s rodinou se podařilo nastavit velmi úspěšnou pomoc asistentů jak v návazné zdravotní péči, tak v životosprávě a rehabilitaci. Postupně se začal vracet do společenského života. Po různě dlouhých pauzách začal znovu navštěvovat Benediktus, začal se hýbat a chodit (nakonec odhodil i berle), opět tvořil, maloval, zpíval a z denních návštěv přešel k samostatnému životu v chráněném bydlení na Modletíně.
Letos Jirka na Modletíně bydlí již 5 rokem, je pevnou součástí a oporou v komunitě. Objevuje a prohlubuje mnohé ze svých schopností – vytváří krásné nové vzory a dekorace v keramice, maluje svá slunce a panáčky na tašky, hraje a zpívá v kapele BeneBend, uvaří s pomocí asistenta oběd, poklidí stůl nebo pokoj, zajde do dílny či na zahradu a pomůže chlapům s čím je potřeba. Pomáhá i v kostele panu faráři Jindřichovi při mších. Vše vykonává velmi soustředěně, pečlivě, s láskou a úsměvem. Přivítá a obejme kohokoliv, kdo přijde do komunity.
I já, když jsem přišla v září do Benediktu, jsem to zažila – přijal mne s otevřenou náručí. A to doslova – Jirkova objetí jsou vřelá, dlouhá a silná, stejně jako jeho pohled očí a stejně jako jeho příběh. Z Jirky číší spokojenost, sebedůvěra a jeho život má směr, hodnotu a smysl.
Jirka je důkazem toho, že tu nejsme, abychom přežili a dožili, ale abychom objevili své dary a schopnosti, pracovali na sobě tak jak nejlépe dovedeme, pečovali o sebe a druhé, cítili a dávali radost… tady a teď. Jirka by nebyl takový jaký je nepotkat a nesdílet život v komunitě, obklopen 24 hod denně asistenty.
Benediktus své služby poskytuje 18 let, Jirka je s námi po většinu času, vstupujeme spolu do zralé dospělosti. Staňte se i Vy součástí příběhu Benediktu, příběhu Jirky a dalších členů komunity, i Vy se můžete stát střípkem této pestrobarevné mozaiky. Pojďte ho s námi spoluvytvářet a předávat dál. Nejen slabí potřebují silné, ale i silní potřebují slabé. Bez Vás a Vaší, nejen finanční, podpory tyto změny nedokážeme.
Darujte nám jakýkoliv finanční obnos, tolik kolik si můžete dovolit. Odměnou Vám bude neuvěřitelně dobrý pocit na duši. O nic nepřijdete, naopak mnohé získáte. Spolu to dokážeme. Každá Vaše koruna se počítá. Potřebujeme 500.000 Kč /rok...sháníme 500 partnerů kteří nás podpoří částkou 1000 Kč/rok, tj. 83 Kč měsíc... - jste to Vy? Bez Vás to nedokážeme:o).
Zasláním daru se stáváte naší součástí a pomáháte nám primárně v pokrytí nákladů na mzdy asistentů (bez vašeho příspěvku je HM cca 14tis Kč/měsíční plný úvazek) a pokrytí dluhů, které vznikly při opravách a stavbách objektů v Modletíně (fara - chráněné bydlení, aperát, sušírna – terapeutické dílny, roubenka – původně zázemí pro asistenty). Děkujeme za pomoc.
Děkuji Vám za čas věnovaný tomuto zkráceného příběhu Jirky … a Benediktu. Děkuji za soucit a hrdost a odvahu. Děkuji za Vaši podporu. Přeji čas plný lásky a přátelství.
