Přemýšleli jste někdy nad tím, jak končí lidé bez domova?

Co asi prožívají, když se k pobytu na ulici přidá pokročilé stáří, či vážná nemoc? Konec těchto lidí bývá bohužel často velmi neutěšený, čemuž se snažíme zabránit. Proto funguje naše služba Domovy Přístav, která poskytuje pomoc a podporu lidem v těžké životní situaci, přístřeší, jídlo, lékařskou péči, naději a na konci mnohdy i důstojný odchod z tohoto světa.

V Přístavu lidé nacházejí oázu klidu a bezpečí. Je pro ně místem, kde mohou cítit, že nejsou na světě úplně opuštěni. Přístavy považujeme za jednu z našich nejdůležitějších služeb, která ale stojí nemalé peníze. Budeme moc rádi, pokud nám toto břímě pomůžete nést tak, aby tato místa mohla stále fungovat a pomáhat.

Jaký je váš sen?

Každý máme své sny. Ptáme se na ně také našich klientů v Domovech Přístav a jejich odpovědi nás často zasáhnou svou jednoduchostí a upřímností.

Paní Iva je velmi pozitivní a neuvěřitelně veselý člověk, i přes to, že má za sebou nelehkou životní zkušenost. Jako mladá vystudovala na zdravotní sestru a celý život pracovala v opavské nemocnici. Na svou práci vzpomíná ráda a s láskou. Její život se bohužel obrátil naruby, když jí zemřel manžel – její životní láska, kterou si vzala ve svých dvaceti pěti letech. Tuto ztrátu paní Iva nezvládla a propadla alkoholu. Následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně a nakonec paní Iva skončila v Domově Přístav. 

Zde žije spokojeně, je velmi pyšná na svůj pokoj, ve kterém bydlí, a ráda se hezky obléká. Pečovatele vždy rozesměje, když ho upozorní, že oblečení, které jí vybral, se k sobě nehodí. Poté se vždy ujišťuje, zda jí to sluší. Paní Iva se nadšeně účastní všech aktivit v domově, je stále dobře naladěná a usměvavá. 

Pan Pavel má za sebou celkem běžný, i když trochu osamělý život. Nikdy se neoženil a vedl poměrně kočovný způsob života – jezdil po celé republice a montoval jeřáby, přičemž občas, a někdy i častěji, popíjel. V předdůchodovém věku přišel o práci a skončil na ulici. Snažil se přežít, jak jen to šlo, a naštěstí narazil na Armádu spásy, která mu kromě přístřeší v azylovém domě poskytla také práci v projektu Reshare. Postupně se vypracoval až do cvičného bytu Armády spásy. 

Jeho zdravotní stav se však zhoršil a už nemohl bydlet sám, proto nyní žije v domově Přístav, kde je velmi spokojený. Dokonce si zde našel blízkou kamarádku, paní Janu, se kterou tráví čas, povídají si a společně pozorují zvířata. Pan Pavel má neuvěřitelně příjemný výraz a laskavé oči, které jsou v jeho případě skutečně oknem do duše.

Pan Ludovít je neuvěřitelně zajímavý člověk. Vyrostl mezi osmi sourozenci, z nichž jako poslední zůstal právě on. V dětství musel hodně pomáhat rodičům a do školy chodil pěšky, a to 5 kilometrů. Byl ženatý, se svou ženou adoptovali dceru, která ho pravidelně navštěvuje. Celý život žil na velkém hospodářství, kde tvrdě pracoval. Bohužel jeho manželka onemocněla rakovinou, a pan Ludovít se o ni oddaně staral až do konce. Po její ztrátě však ztratil zájem o svět, o život i o péči o sebe a své bydlení. Navíc se u něj rozvinula psychická porucha s bludy. Po hospitalizaci na psychiatrii se po stabilizaci dostal do domova Přístav.

Pan Ludovít je velmi usměvavý a milý člověk, který se v domově stará o králíky Ferdu a Bobinu a miluje ženskou společnost, zejména všechny zdravotní sestřičky. Často ale vzpomíná na svou manželku a tvrdí, že ho pravidelně navštěvuje spolu s dalšími bytostmi, které nikdo jiný nevidí.

A jaký je váš SEN?

foto: Radka Tichá / grafika: Nicol Venclů