Máte nějakou krásnou vánoční vzpomínku, ke které se ráda vrací celá rodina?

Pomozte vytvářet krásné vzpomínky.

Pečující E. nám vyprávěla tuto vzpomínku:

U babičky na chodbě stojí, co mi paměť sahá, každé Vánoce velké jesličky. A co si pamatuju, babička si každý rok povzdychla, že jim něco chybí… město Betlém a taky kometa. Dlouhé roky mě o Vánocích prosila, ať jí to nakreslím…

A já pokaždé kývla… a rok utekl jako voda. Zase byly Vánoce. A zase nic.

Až jednou jsem si řekla, že už opravdu musím. A hlavně že chci.
Koupila jsem velké plátno, předkreslila domečky, vzala barvy a šla k babičce do kuchyně.

Než jsem stihla plátno pořádně rozmalovat, tak nějak samo se stalo, že se ke mně přidal každý z rodiny.
Někdo namaloval jeden domeček, někdo dva.
Každý tam má svůj otisk.

A nakonec i náš děda.
Byly to poslední Vánoce, kdy se ještě cítil dobře. Seděl s námi u stolu, držel štětec a na plátně nechal malý, ale nesmírně vzácný otisk.

A i když už není mezi námi, v tom obrazu je s námi pořád.
V té společné chvíli, kterou jsme tehdy ani netušili, že si malujeme do paměti.

Od té doby ten obraz stojí u jesliček každý rok.
A když kolem něj projdu, vždycky mi připomene, že to nejhezčí na Vánocích není dokonalost…
ale chvíle, které strávíme spolu, i když si tehdy vůbec neuvědomujeme, jak moc jsou jedinečné.


Děkujeme, že myslíte nyní na ty, které možná neznáte, ale bydlí ve Vašem okolí a nyní pečují o svého blízkého. Díky Vám rodiny mohou být spolu doma i o Vánocích.