Zima je pro lidi bez domova nejtěžším obdobím v roce, pojďme jim ho trochu ulehčit párem zimních bot nebo třeba spacákem.
Zimní období je pro naši práci s lidmi bez přístřeší obzvlášť náročné. Každoročně se zaměřujeme na to, jak jim v těchto nehostinných podmínkách pomoci, mnohdy jde o boj o přežití. V drsných podmínkách se snažíme přispět teplým oblečením, horkou polévkou, čajem, spacáky nebo nouzovými přístřešky.
Když teploty klesnou hluboko pod nulu, i drobná pomoc může znamenat rozdíl mezi promrzlou nocí a bezpečným přístřeším. nabízíme bezpečné útočiště v našich denních centrech, noclehárnách a azylových domech. Můžeme si představit, jaké by to bylo spát nyní v zimě u otevřeného okna, i když jsme zabaleni v peřině. Pomozte nám zajistit, aby nikdo nemusel zimu přečkat sám a bez pomoci. Vyberte si, co chcete darovat – třeba spacák, teplé boty, spodní prádlo nebo stan. V případě, že naplníme kapacity, využijeme váš dar na nákup jiné z položek v rámci zimních programů.
Pokud můžete, nenechte nás v tom. Děkujeme!
Pan Aleš: návrat domů po kolapsu
Pan Aleš využíval služby Noclehárny pro muže a Nízkoprahového denního centra Armády spásy od roku 2023. Pracoval na směnný provoz ve výrobní firmě, a i když měl zaměstnání, bylo na něm patrné, že ho tento způsob života vyčerpává. Jednoho dne zkolaboval a byl převezen do nemocnice. Po několika dnech byl propuštěn z hospitalizace, kam se dostal poté, co se mu udělalo zle. Uvedl, že měl epileptický záchvat a spadl ze schodů. Léky po propuštění měl u sebe a svůj zdravotní stav dále konzultoval s praktickým lékařem.
Pracovníkům Armády spásy se podařilo navázat kontakt s jeho rodinou, která mu chtěla pomoci. Aleš však jejich podporu zpočátku odmítal a raději zůstával na ulici. Po několika rozhovorech se sestrou a tetou se však situace změnila – obě ženy přijely na službu, kde jim zaměstnanec centra poskytl prostor pro soukromý rozhovor. Po půlhodinovém setkání se Aleš rozhodl, že nabídku rodiny přijme. Společně odjeli do nedaleké vesnice, kde žijí v rodinném domku.
Příběh se odehrál v lednu 2025. Od té doby zůstává Aleš u své rodiny. Zaměstnanci ho několikrát potkali ve městě – vždy usměvavého a klidného. Sdělil jim, že je spokojený, má vlastní pokoj a zázemí, pečuje o své zdraví a chystá se na návrat do práce po ukončení nemocenské.
„Ne každý potřebuje složité řešení – někdy stačí otevřít dveře k rozhovoru a dát prostor pro obnovení vztahů. U pana Aleše to byla právě rodina, která se stala klíčem k jeho stabilitě,“ říká Jaromír Hanzlík, vedoucí přímé práce Armády spásy.
Stay warm, keep your spirit high! 👍🏼