Tristan je kocour, který má nyní dvě možnosti. Eutanázii nebo onkologickou léčbu. Nic mezi neexistuje. Když se k nám před lety do útulku dostal jako FeLV pozitivní, neměl kam jít. Pokud bychom jej nevzali, byl by utracen. Ven puštěn být nemohl, domov nenašel a kam se paní obrátila, nikdo nemohl. Tristana jsme přijaly k nám a zachránili mu tak poprvé život.
 

Nebyl ani kastrovaný a u krku měl bouli, která se neřešila. Bohužel se ukázalo, že se jedná o lymfom. Ihned podstoupil operaci, při které se lymfom vyoperoval a histologii. Výsledky nebyly moc potěšující a bylo nám pro kontrolu doporučeno onkologické pracoviště, kam jsme dojeli. Nikde jinde nálezy neměl, kromě pár diabolek, které se ukázaly na rentgenu. I tak dostal Leukeran jako prevenci proti možnému relapsu.

A tak šel čas, vše bylo v pořádku, Tristan se mazlil, užíval si každý den. V létě miloval ležení na terase v květináči, vrčel u každého sousta, které prohlásil za svoje a zkrátka si žil svůj život, jak nejlépe mohl. Všichni jsme tak nějak doufali, že už bude mít klid, který skutečně dlouho byl a tak začal hledat domov. Podruhé jsme ho vytáhli hrobníkovi z lopaty. Bohužel koncem loňského roku začaly opět problémy.

Tristan se zdravotně velmi zhoršil. Prodělal šílenou infekci, ze které se málem nevyhrabal. Denně jsem u něj trávila několik hodin. Podávání léků, kontroly, vitamíny a především společnost, kdyby nedej bože se jeho stav zhoršil. Tristan ale chtěl žít a chce žít stále! Chodil na kontroly a když už to vypadalo konečně dobře, začal se stranit, vyhledávat spíše na spaní otevřenou klec a především přestal být takový uvrčený nenasyta. Něco bylo špatně...

Skončil na hospitalizaci, kde se zjistilo, že má ledvinu velkou jak 30kg pes s trvalými změnami. Zasažena byla i druhá, i když jen nepatrně. Teď si asi mnozí řeknou, proč se neuspal. Protože jeho ledvinné hodnoty z krve jsou naprosto v pořádku. Na doporučení jsme skončili opět na onkologii, kde se z vyšetření bohužel potvrdilo, že se jedná opět o lymfom a že bez chemoterapie nemá žádnou šanci.

Tristan není ležící tělo bez duše. Je sice vidět, že mu není dobře, ale mazlí se, vrní, baští a zase u toho vrčí, bojuje. Byla jsem tedy postavena před situaci, jestli jedné kočce zaplatíme nákladnou léčbu, nebo ji necháme uspat a prostředky využijeme pro ostatní. Byla jsem postavena před to, jestli peníze rozhodnou o jeho životě. Jestli kvantita má větší váhu než jednotlivec. Říkám upřímně, že už na tohle přestávám mít kapacity, protože bylo tolik zvířat, kterým jsem ten život vybojovala za, ano, vysokou cenu a nebavím se jen o financích. Není to jen Tristan, kdo trpí. S každou další takovou kočkou, za kterou se skrývají hodiny, dny a mnohdy i měsíce bezesné práce, to odnáší i moje psychika, protože bohužel ano, zvířata tady beru jako rodinu, ne jako čísla v útulku. Rozhodla jsem se ale i tentokrát zabojovat a dát mu šanci, ale budu potřebovat vaši pomoc. Co jiného jsem měla dělat?

Zatím stál Tristan za poslední týdny přes 40 000 kč. Chemoterapie nás čekají, první v sobotu 24.1. (zítra). Věřím, že zaberou. Pokud by se tak nestalo, nenechám ho trápit. Věřím ale, že dokud zvíře chce žít a bojuje, je vždy šance. Dostal spoustu léků i na doma.

Proto prosím, pomozte nám Tristana potřetí sebrat smrti se seznamu. Už dvakrát se nám to podařilo. Nikoho jiného nemá...

Děkuji z celého srdce všem, kteří co cítí tak jako já a pošlou mu jakoukoliv korunu. Děkuji Vám.