Podle vedoucího projektu stojí vysvobození jednoho otroca cca 60 USD – tj. cca 1.500 Kč. 

CSI každoročně osvobodí z otroctví v Súdánu 1 500 lidí a pomáhá jim začít nový život v Jižním Súdánu. Projektový manažer CSI Franco Majok cestuje pravidelně do Jižního Súdánu, aby dohlížel na pět osvobozovacích akcí ročně. Cestou do Evropy odpověděl na několik otázek.

Nevíme, kolik otroků v Súdánu ještě je. Víme ale, že v Súdánu otroci stále jsou. Většina otroků v Súdánu žije v dobytkářských táborech v odlehlých oblastech, kde se arabským pánům starají o dobytek. Jsou na cestách a mimo města, takže je těžké je sledovat a spočítat. Arabové, kteří otroky vyhledávají, to potvrzují. Také osvobození otroci nám při každé osvobozovací akci říkají, že v otroctví je stále mnoho lidí. V příštích čtyřech až pěti letech bychom měli získat jasnější představu o jejich počtu.

CSI osvobozuje otroky v Súdánu prostřednictvím Arabů, kteří je vyhledávají. Pohybují se mezi vesnicemi a dobytkářskými tábory a shromažďují vykoupené otroky. Častým způsobem je výměna otroka za vakcínu pro dobytek arabského pána. Svoboda jednoho otroka stojí 60 dolarů. Jindy se otroci doslechnou o arabských obchodnících, kteří se pohybují v okolí, a utečou s nimi. Arabští obchodníci je pak chrání a odvádějí do svých táborů, kde je živí a šatí. Pak s nimi jdou pěšky do Jižního Súdánu. Cesta není bez rizika, ale všichni otroci se chtějí vrátit do Jižního Súdánu za svými rodinami.

Ne, osvobozováním otroků obchod s otroky nepodporujeme. CSI dokonce pomohla únosy Jihosúdánců do otroctví zastavit. Díky práci CSI se svět dozvěděl, že v Súdánu jsou otrokáři a otroci. Pomohla nastolit v Súdánu mír a Jižnímu Súdánu získat nezávislost.

Ano, je to tak, od roku 2005 se v Jižním Súdánu žádné zotročování nekoná. Otroci, které dnes CSI osvobozuje, jsou ti, kteří byli uneseni před rokem 2005, tedy před uzavřením mírové dohody, nebo ti, kteří se do otroctví už narodili.

Ano, přesně tak – CSI nepřestane, dokud se všichni otroci nevrátí svobodní do Jižního Súdánu.

PŘÍBĚHY SKUTEČNÝCH LIDÍ

Až do svých devíti let prožívala Aluet šťastné dětství se svými rodiči a sourozenci v dnešním Jižním Súdánu. Její rodiče byli zemědělci a rybáři.

Jednoho dne v roce 2000 se však Aluetin život náhle změnil. Na vesnici zaútočili jménem súdánské vlády džihádisté ze severu. „Matka mě spěšně vzala na záda a snažila se utéct. Ale Arabové nás chytili a zajali spolu s dalšími lidmi z vesnice,“ říká.

Během dlouhého pochodu na sever se dívenka stala svědkem strašných věcí. Jejího staršího bratra únosci zastřelili, když se jim snažil postavit na odpor. „Navíc jsem v noci slyšela křik mnoho znásilňovaných žen a dívek, a to včetně mé matky.“ Pro Aluet bylo také těžké, že během několikadenního pochodu nedostala téměř nic k jídlu.

Když dorazily do cíle, stala se Aluet a její matka otrokyněmi Súdánce Hamadana Musy. Od té doby se její matka musela starat o Hamadanovu starou matku, uklízet dům a prát prádlo. Měla také na starost jídlo a musela sama mlít čirok. „Moje matka pracovala mnoho hodin denně. Někdy také sbírala divoké byliny, když jsme neměly co jíst.“

Zažily v Musově otroctví hrozné časy, spaly na tvrdé podlaze. Když vyčerpaná matka dala najevo svou únavu, Musa jí vynadal a zbil. Aluet na tom nebyla o nic lépe, protože i na ni často křičeli a bili ji.

Když Aluet vyrostla, prodělala zmrzačení pohlavních orgánů a byla donucena konvertovat k islámu. Jednoho dne mě vzal Hamadův syn do jiné vesnice, kde jsem s ním musela žít. Od té doby jsem svou matku už nikdy neviděla,“ stěžuje si Aluet, která v té době dvakrát porodila.

V červenci 2021 došlo v Aluetině životě k nečekanému zvratu. Při nákupu na místním trhu ji oslovil arabský osvoboditel pracující pro CSI. Vzal mladou ženu do svého tábora, kde byli další osvobození otroci z její vlasti. Když Aluet vypráví o svém návratu do Jižního Súdánu, oči jí září radostí: „Osvoboditel se k nám na zpáteční cestě choval velmi dobře. Dal nám sušené ryby, olej a čirok a dal nám nové šaty.“

Nyní třicetiletá žena je šťastná, že je zpět v Jižním Súdánu a může žít nový život na svobodě.

Aluel byl ještě malá, když jednoho dne do tábora vstoupili muslimští otrokáři. Mnoho dětí rodičům násilím odebrali. Také Aluel byla obětí únosu. „Před očima mé matky mě odvedl muž jménem Mohamed Ali. Řekl mi, že budu pracovat u něj doma. Být odvlečena od rodiny jako malé dítě bylo tak strašné. Jediné, co jsem dokázala, bylo plakat. Ale nikdo mi nemohl pomoci!“  vzpomíná  Aluel. „Stačilo, aby ozbrojený Mohamed během únosu jedinkrát vystřelil a dal tak najevo, že zabije každého, kdo se mě pokusí osvobodit.“

V Mohamedově rozvětvené rodině se třemi manželkami a 12 dětmi musela Aluel uklízet dům, mýt nádobí a nosit vodu. Pracovala několik hodin denně a musela snášet postavení opovrhované  otrokyně – „špinavé černošky“.

„Ve srovnání se Súdánci jsem velmi černá,“ říká.

Mladá žena byla týrána i fyzicky – musela podstoupit bolestivé zmrzačení pohlavních orgánů. Mohamedovi synové ji znásilňovali. „Mohli si se mnou dělat, co chtěli,“ říká Aluel, která proplakala mnoho nocí. „Tehdy jsem prosila Boha, aby mi pomohl.“

Bůh její modlitby vyslyšel a pomoc přišla z nečekané strany: jedna z Mohamedových manželek jí řekla, že v oblasti je súdánský obchodník, který by ji do rodného Jižního Súdánu, odvedl. V noci, když všichni spali, ji  pomohla s útěkem. „Zpočátku jsem váhala, ale ona mě nabádala k útěku,“ vzpomíná Aluel na zlomový okamžik svého života.  23. ledna 2022 využila příležitost a uprchla k osvoboditeli. Vzal ji do tábora k ostatním osvobozeným otrokům. Druhý den se všichni vydali na cestu a po několika dnech bezpečně dorazili do jihosúdánského státu Severní Bahr-el-Ghazal, kde je přivítala CSI.

 „Osvobodíme všechny otroky v Súdánu“ 

Osvoboditel otroků Hassan (jméno bylo změněno) pochází ze západosúdánské oblasti Dárfúr. Obchodník a vyhledavač otroků je členem Výboru osvoboditelů. Ten založili uprostřed občanské války v 90. letech 20. století arabští kmenoví starší z Meiramu (Súdán) a skupina náčelníků kmene Dinků z Warawaru (dnešní Jižní Súdán). „Cílem výboru je osvobodit všechny otroky ze zajetí v Súdánu,“ říká Hassan.

V súdánské oblasti, kde doposud žije mnoho otroků, jsou podle Hassana farmy s až 10 000 kusy dobytka. Zemědělské rodiny mají pro tyto obrovské farmy příliš málo pracovníků. Proto rádi zneužívají levnou pracovní sílu z jihu, která často pracuje jen za stravu a nocleh.

Súdánská vláda nechává vlastníkům půdy volnou ruku. Policisté, kteří by na situaci dohlíželi, se na těchto dobytčích farmách nevyskytují. Prostor pro diskriminační zacházení se súdánskými pracovníky a jihosúdánskými otroky je otevřený. „Pokud místní dělník nedostane mzdu, otrokář ví, že se ho příbuzní zastanou. Jihosúdánce může využívat beztrestně – nikdo se jich nezastane,“ upozorňuje Hassan.

„Většina otrokářů nejsou zbožní muslimové. Modlí se – to ano, ale obsah Koránu je jim z velké části neznámý a o lidských právech nikdy neslyšeli,“ uzavírá Hassan.