Pomozte nám vydat výbor z textů Petra Uhla!

Petr Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Poprvé byl zatčen v roce 1969 za svou činnost v rámci Hnutí revoluční mládeže, které lze označit za československou odpověď na studentská hnutí v západní Evropě. Právě procesem s levicově orientovanými mladými lidmi začal normalizační režim roztáčet kola trestní represe svých odpůrců, přičemž sám Petr Uhl si z něj odnesl, jak se pak stalo jeho „zvykem“ trest nejvyšší, čtyři roky. Po propuštění se podílel na formování Charty 77, vydával její neoficiální věstník Informace o Chartě a stal se spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět let. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával „Infochy“, podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury – a také psal. Po roce 1989 se krátce věnoval politice, intenzivně novinařině a ze všeho nejvíce boji za lidská práva.

V polistopadovém období sice vyšly Petru Uhlovi dvě memoárové knihy, a historiky byla částečně zmapována jak činnost Hnutí revoluční mládeže, tak Charty 77 a VONS (byť souhrnné monografie stále ve všech třech případech chybí), reprezentativní výbor z díla jednoho z nejaktivnějších a normalizačním režimem nejhorlivěji pronásledovaných disidentů však dodnes chybí. Pomozte nám to napravit!

Náš výbor chce přinést texty z let 1969-1989, tedy práce, jež shrnují myšlenkový kvas okruhu Hnutí revoluční mládeže, a ty nejdůležitější Uhlovy texty z éry Charty 77. V obou případech se jedná o význačné dokumenty k dějinám opozice proti komunistickému režimu v Československu, a v užším smyslu československého disentu, ale také o významný příspěvek k levicové kritice komunistických diktatur. Tento proud byl po roce 1989 přehlížený a opomíjený, bez něj ale nejen nemůžeme porozumět našim nejnovějším dějinám, ale ani se zcela vyrovnat s dědictvím komunistického režimu. Příspěvkem na výbor z textů Petra Uhla pomůžete zaplnit bílé místo v našich dějinách a politickém myšlení!

 Každý, kdo přispěje částkou 500,- a více, dostane knihu jako dárek.

Kniha vyjde v září 2021. 

„A mohu-li být zcela osobní: devět let vězení je balvan, který člověk vleče po celý zbytek života.Nejen však, že jsem nepropadl nenávisti vůči režimu, ale cílevědomě jsem snažil o to, abych co nejvíce ze svého myšle­ní a jednání odstranil citové přístupy, abych byl co nejvíce zakotven v racionální poloze. Snad se mi to podařilo. A z druhé strany: nejsem nijak zlomen, stále uznávám ty hodnoty, které jsem popsal, a myslím si, že stojí za to, o ně usilovat. Že plný, plnohodnotný život je jen ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů. Jen takový život, v němž člověk dokáže vsadit i sám sebe do úsilí o cíle, jež považuje za společensky prospěšné.“ (Lidská práva a politická revoluce, 1985/6)

„Nehlásím se k socialismu, k marxismu a k myšlence revolučního překonání dosavadních socio-ekonomických formací na Východě, Západě i v tzv. třetím světě z nějakého doktrinářství. Nehlásím se k tomu všemu ani jako křesťani se hlásí ke své víře. Základem mého přesvědčení je, jak doufám, poznání. Poznání, jaké je umožněno jednotlivci s jeho omezenými schopnostmi, lidské historie, společenského vývoje. A k tomu snad víra, že pokrok (ano, nebojím se toho slova, tolikrát prokletého či aspoň zpochybněného), že tedy pokrok existuje, že materiální a duchovní podmínky, v nichž žijí lidé – národy i jednotlivci – se zlepšují nebo se aspoň zlep­šovat mohou. Snad je v pozadí toho všeho má víra v humanistické ideály, v člověka jako bytost a priori důstojnou a neopakovatelnou.“ (Demokracie pro některé, 1988)