Linda J. (10): Chci trénovat úplně sama
Linda vidí jen světlo a tmu, je prakticky nevidomá, ale přes všechno své trápení i moc šikovná,“ říká maminka. Holčička je integrovaná mezi zdravé děti, navštěvuje hudební školu, kde hraje na klávesy, a je sportovně založená – má ráda plavání, jízdu na kole, koloběžku, bruslení…
„V zimě nám právě chybí ta jízda na kole, proto bychom touto cestou rádi oslovili dárce, aby nám pomohli se zakoupením rotopedu, aby mohla Linda trénovat i doma kdykoliv bude chtít, i bez asistence nás rodičů,“  vysvětluje Lindina maminka.

David K. (10): Mým snem je paralympiáda
Davídek přišel o zrak teprve před nedávnem – kvůli agresivnímu očnímu nádoru musel podstoupit náročnou léčbu, chemoterapii a ozařování, po nichž se jeho svět ponořil do tmy. Nebál se naplno vrátit ke sportování a hlavně plavání, které ho obrovsky naplňuje. Je to totiž kluk, který si nejvíc ze všeho přeje zažívat pocit, že může něco sám. Už druhý rok vybojovává medaile i mezi zdravými plavci. Pomozte mu získat prostředky na pronájem vlastní dráhy, trénink a přípravu na závody, aby se tak jednou dostal na svou vysněnou paralympiádu.

Martínek (10) a Dominiček (7): Bráchové do nepohody
Osud tomu tak chtěl, že dva kluci, kteří přišli na svět tři roky po sobě, se oba narodili bez smyslu zraku. „Kluci nám pomáhají ve všech možných činnostech. Nechceme jim dát prostor pro sebelitování, ale snažíme se je naučit co nejvíce běžných věcí pro život," říká maminka. Doma pomáhají v kuchyni, na zahradě, tátovi v dílně… Přáli by si hrát spolu fotbal tak jako vidící kluci – aniž by jim máma musela podávat míč a aniž by se báli, že při pobíhání za míčem narazí do nějaké překážky.
„Moc by nám pomohlo nafukovací hřiště, které se dá na trávník a kluci v něm můžou běhat, hrát fotbal nebo si házet míčem. Vznikne bezpečný ohraničený prostor, ve kterém míč nikam neutíká, takže by byli na čerstvém vzduchu a já bych jim nemusela zasahovat do hry a nosit jim míč, jako je to nyní,“ vysvětluje maminka nevidomých sourozenců.

Toníček T. (9): Hudba a plavání mě drží nad vodou
Tonda se narodil s hypoplazií optického nervu – ze začátku rodiče doufali, že na jedno očičko uvidí, ale nakonec mu v něm zůstal pouze světlocit; to znamená, že rozezná jen světlo, když se do oka posvítí baterkou, ale tvary věcí už nevidí.
Od nového školního roku by si moc přál znovu chodit na kurz plavání, které mu pomáhá se správným držením těla a posílením svalů. „Mám tam svojí paní trenérku, která plave přede mnou, drží mě a počítá mi, abych věděl, kdy mám udělat tempo. Moc mě to baví a chtěl bych chodit i příští rok, to už mi bude deset,“ usmívá se Tonda.

Martin T. (11): Chci jezdit rychle na kole
Martínek od malička trpěl různými neduhy, přidaly se epileptické záchvaty a ve třech letech bylo zjištěno, že ani očička nefungují tak, jak mají. Martin i přes svou těžkou slabozrakost chodí do třídy se zdravými dětmi, jen musí mít asistenta a používat pomůcky jako třeba zvětšovací lupu. Je veselý, komunikativní, jezdí rád na sportovní tábory, baví ho informace z přírody, vědy.
„Moc rád jezdím na kole, ale bohužel nemůžu sám a máma mě nepustí, protože nevidím třeba obrubník. Moc bych si proto přál tandemové kolo, na kterém budu moct jezdit na výlety,"  říká Martin.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ONDŘEJ ZMEŠKAL BĚŽÍ 600 KM POSLEPU pro malé nevidomé sportovce
Sám oslepnul ve svých devatenácti letech a jeho sportovní začátky byly krušné. Sport mu ale dal obrovskou motivaci a chuť něco dokázat, a tak se Ondra postupně dopracoval až k uběhnutí maratonu na Velké čínské zdi či absolvování IronMana.