Přemek si vzal batoh, kolo a vyrazil na noční směnu do práce. Jeho snem vždycky bylo dělat sanitáře v nemocnici a tento sen si před dvěma lety splnil. Udělal si kurz a nastoupil do Thomayerovy nemocnice, kde se pomáhal starat o maminky před porodem a po něm. Ten den už ale do práce nedojel. Kousek od nemocnice ho srazil autobus. Přemek byl na místě mrtvý. Neudělal nic špatně. Zůstaly po něm dvě milované dcery a manželka. Všechny nejen v šoku, ale i bez prostředků.
Potřebují vaši pomoc vyrovnat se situací a znovu se postavit na nohy.
Na kole jezdil Přemek rád od dětství. Asi i po vzoru táty, pro kterého bylo kolo taky koníčkem i dopravním prostředkem. Do práce i do přírody. V osudný den jel dobře známou trasou, jejíž nástrahy znal.
Po šesté večer volal manželce Pavle Přemkův kolega Lukáš, že Přemek nedorazil. To se ještě nikdy nestalo. Pavla se hned oblékla a běžela manžela hledat. Už ho ale nestihla… Zato se roztočil kolotoč policie-Dopravní podnik-úřady-pohřeb…
Přemek byl milující táta dvou dcer: dvanáctileté Lucky a sedmnáctilé Terky. Rodina pro něj byla vším. S dcerami rád jezdil pod stan nebo na chatu, kam se těšili i tohle léto. Když měl volný víkend, hned vyrazili. Staral se o děti, o domácnost a běžný chod rodiny.
Terka studuje soukromou střední školu, Lucka je na základce. Rodina bydlí ve skromném, ale nákladném nájmu. Koloběh plateb se nezastavil ani smrtí jednoho člověka. Nájem, nedoplatky, kroužky, běžné denní výdaje. Na speciální pojištění nebo spoření rodina neměla prostředky. Manželka Pavla pracuje a na brigády chodí i Terka, ale na takovou situaci se prostě připravit nedá.
Díky vaší podpoře získá rodina čas na vyrovnání se s náhlou ztrátou táty. Vaše peníze jim pomůžou v náročném období neřešit tlak nákladů na bydlení, vzdělávání, pohřeb a další výdaje.
Děkujeme, že pomůžete Lucce, Terce a Pavle v těžké životní situaci.
Taky odjíždím denně na kole do práce. Tak chci alespoň trochu pomoct.