Zlomená srdce, pocity křivdy, rozvod rodičů, zaviněné průšvihy, problémy ve škole...
Zvládnout takové momenty je obtížné pro každého člověka v jakémkoliv věku. Uvědomujeme si, že dospívání není snadným obdobím života, a proto nezapomínáme ani na služby pro znevýhodněné děti a mládež. Provozujeme nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, azylové domy a sociální bydlení, kde najdou útočiště celé rodiny. Organizujeme volnočasové, vzdělávací a rozvojové aktivity a akce pro naše nejmladší klienty.
Naším cílem je podpora celého rodinného systému ve prospěch nejslabšího člena rodiny, tedy dítěte.
Zvládnout takové momenty je obtížné pro každého člověka v jakémkoliv věku. Uvědomujeme si, že dospívání není snadným obdobím života, a proto nezapomínáme ani na služby pro znevýhodněné děti a mládež. Provozujeme nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, azylové domy a sociální bydlení, kde najdou útočiště celé rodiny. Organizujeme volnočasové, vzdělávací a rozvojové aktivity a akce pro naše nejmladší klienty.
Naším cílem je podpora celého rodinného systému ve prospěch nejslabšího člena rodiny, tedy dítěte.
Krásným příkladem je 14 nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v různých městech České republiky. Empatičtí sociální pracovníci zde poskytují dětem i mladistvým od 6 do 26 let informace, nabízejí podporu i pomoc, a předcházejí tak jejich sociálnímu vyloučení. Mají profesionální přístup a používají srozumitelný způsob komunikace vzhledem k věku a schopnostem uživatelů. Služby jsou poskytovány zcela bezplatně. Děti tak tráví svůj čas smysluplně, místo aby vymýšlely lumpárny na ulici.
Pojďte do toho s námi. Děkujeme!
Příběh: Eva sní o jediném – mít domov
Eva je dvanáctiletá dívka, která by si přála jediné – mít domov. Se svými rodiči a čtyřmi sourozenci už podruhé během jediného roku mění bydlení i školu. Tentokrát musejí odejít proto, že v bytě u příbuzných, kde nyní žijí, není pro tak velkou rodinu místo.
Pro Evu to znamená nejen další stěhování, ale také ztrátu spolužáků a kamarádů, na které si sotva stihla zvyknout. V období dospívání, kdy hledá sama sebe a snaží se najít své místo mezi vrstevníky, je to obzvlášť těžké. Často si nevěří, bojí se oslovit nové spolužáky a navazovat přátelství, protože ví, že může brzy zase odejít.
Rodina navíc žije v tíživé finanční situaci. „Často nemají dostatek jídla ani oblečení. Pro dvanáctileté dítě je nesmírně těžké vyrůstat s takovou nejistotou,“ vysvětluje Ester Moravcová, vedoucí přímé práce Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Armády spásy. Přesto sní Eva o tom, že jednou bude mít vlastní pokoj, místo, kde se bude cítit v bezpečí a kde si bude moci schovat své věci. „Děti jako Eva netouží po ničem výjimečném. Chtějí jen jistotu, kterou většina z nás považuje za samozřejmost – mít domov,“ dodává Ester Moravcová.
Evin příběh není ojedinělý. Za každým z těchto dětí se skrývá touha po jistotě, pocitu bezpečí a sebevědomí. A právě proto je důležité jim podat pomocnou ruku, aby jejich sny o domově nebyly jen snem.
Všechny lidské bytosti potřebují pohlazení a úsměv-od kolébky po celý život=to sice neumí žádné peníze,ale kamarádství, darovaná cukrová vata,barevný míč nebo i společná písnička někdy pomůže vykouzlit pocit sounáležitosti a pokud je odměnou právě úsměv pak se můžeme cítit lepšími i my, kteří nedostatkem netrpíme=jsme pak o něco blíž k ostatním a můžeme jen doufat, že osudy ,,zapomenutých lidiček,, dojdou k poznání, že navzdory všemu jsou milováni! Oštěp.