Jitka celý život bojovala s překážkami. Teď potřebuje elektrický vozík, aby mohla žít samostatně a starat se o své děti. Pomozme jí získat pomůcku, která změní každodenní život celé rodiny.
Jmenuji se Jitka Chladová.
Ihned po narození jsem prodělala dětskou mozkovou obrnu. Lékaři tehdy nevěděli, jestli vůbec budu někdy chodit. Následovalo několik operací, pobytů v lázních a každodenní cvičení doma. Dlouhá léta jsem se dokázala pohybovat pouze po kolenou, ale nakonec se mi s velkou vůlí a podporou rodiny podařilo postavit se na nohy. Chodila jsem s berlemi a učila se vše, co ostatní děti zvládaly mnohem snáz.
V průběhu školních let jsem absolvovala další operace a do lázní jsem jezdila pravidelně, aby se můj stav udržel co nejstabilnější.
Dnes jsem maminkou dvou úžasných dětí – Petra (13) a Karolínky (5). Můj zdravotní stav se však zhoršil natolik, že při pohybu venku musím používat mechanický vozík. Ten je ale pro mě fyzicky velmi náročný a bez pomoci se často neobejdu. Můj syn mi s ním pomáhá, když někam jedeme, ale vím, že to není dlouhodobě udržitelné řešení – je to pro něj těžké a zároveň bych nerada, aby měl kvůli tomu omezené dětství.
Jsem velmi aktivní maminka a s dětmi trávíme venku hodně času – na hřištích, na procházkách i na různých akcích. Zajištění doprovodu ale není vždy snadné. Elektrický vozík by pro mě znamenal obrovský posun – více samostatnosti, bezpečí, svobody a možnost být dětem kdykoliv plnohodnotně nablízku.
Přes svůj handicap se snažím dětem dopřát co nejvíce hezkých zážitků a společně stráveného času. Elektrický vozík by mi jejich plnění velmi usnadnil.
Jitka s dětmi bydlí od prosince 2024 v azylovém domě pro matky Oblastní charity Brno, kam se s nimi dostala poté, co přišla bez vlastního zavinění o bydlení. V posledních letech se navíc bohužel zhoršil její zdravotní stav natolik, že se venku neobejde bez invalidního vozíku.
Její současný vozík má pouze manuální ovládání, které jí komplikuje bolest v rukách způsobená potížemi s karpálními tunely. Každá cesta je tím pádem náročná a někdy i riziková – zejména v zimě nebo v kopci, kde má Jitka obavy, že vozík neudrží. Proto ji často vozí její syn Petr. Ten to zvládá, ale je to pro něj fyzicky náročné, a Jitka by byla nejraději, kdyby se mohl věnovat škole a svým zájmům.
Její žádost o přidělení elektrického vozíku však byla zamítnuta, protože podle lékařských kritérií nemá na tento typ pomůcky nárok. Cena vozíku je kolem 100 000 Kč, což je pro Jitku jako samoživitelku nedostupné.
Pomozme společně získat Jitce elektrický vozík a s ním i větší nezávislost.
Jitko, držte se a přeji hodně energie a sil!