Kateřina Klimešová: Dárcovská výzva pro projekt Misky života pro kočky bez domova

Plné mističky pro zachráněné kočičky

„Zvíře má stejně citlivé srdce jako ty. Zvíře cítí radost i bolest jako ty. Zvíře má stejný strach ze smrti jako ty. Zvíře má stejné právo na život jako ty…“

Už jako malá holka u babičky na prázdninách jsem si ráda hrála mezi slepičkama :) Chodila jsem s dědou krmit králíčky. Když se narodily koťátka, vždy mě musel děda vzít na půdu se podívat na ty miminka. Od malička jsem měla vždy blíž k němým tvářím. Mým životem prošlo spousta zvířátek , přes andulky, myšičky, pejska kočičky....

Když jsem před pár lety našla na podzim v dešti při venčení své fenky své první kotě, které za mnou s hlasitým mňoukáním ze tmy přiběhlo špinavé, plné svrabu a s rýmou, věděla jsem, že ho musím zachránit. Ani chvíli jsem nezaváhala. Musí k veterináři a do tepla. Tenkrát jsem měla doma už kocourka a kočičku. Tenhle malý samozřejmě zůstal. Necelý rok poté, jsem se přestěhovala do domečku na vesnici. Postupem času mi do života vstoupily další nalezený nemocný koťata. O všechny jsem se musela samozřejmě postarat. Svrab, rýma, průjmy.... Některým jsem našla nový domov, ale většina zůstala u mě doma. Slepá Adélka nebo Štěpánka s chronickou rýmou.
Začaly ke mě chodit i venkovní kočičky. Nejdřív plachý kocourek. Netrvalo ale dlouho a nechal se pohladit. Zůstal. Každý rok přibývají nové a nové kočičky a kocourci, o které se starám. Nemám to srdce je vyhodit. Každé ráno a každý večer jim plním mističky aby měly alespoň něco do bříšek. Mají u mě na dvorku pelíšky a domečky, aby se měli kam schovat před deštěm a zimou. Samozřejmostí je i veterinární péče.

Nyní se starám o 20 kočiček a další tuláčci občas zavítají na dlabanec.
Finančně je to opravdu náročné, proto jsem se rozhodla vytvořit tuto výzvu a poprosit lidičky o pár korunek na krmení těchto mých hladových krčků. Mých chlupatých kočičích lásek. Kočiček, které mi vše oplácí svoji láskou, důvěrou a pocitem, že NIKDY nejsem sama .....

Pomozme těm, kteří nemají nic – ani domov, ani misku jídla Na českých ulicích žije tisíce opuštěných koček. Nejsou v útulku. Nemají klec, jméno v evidenci ani sponzora. Jsou samy. Bojují o přežití ve městech i vesnicích, v zimě se choulí pod keři, v létě zoufale hledají vodu. Jsou to kočky bez domova, které často přišly o milujícího člověka, o plnou misku, o bezpečí. Jsou zrazené, opuštěné a neviditelné. Ale nejsou samy díky krmičkám.

👩‍🦳 Kdo jsou krmičky? Hrdinky, o kterých skoro nikdo neví

Krmičky jsou většinou důchodkyně, ženy na mateřské nebo ty, které pracují na více směn – a přesto si najdou čas a sílu, aby z vlastních prostředků udržely při životě kočičí kolonie. Nejezdí na dovolenou, často jim nezbývají peníze, čas ani energie. Ale každý den, za každého počasí, chodí krmit.
Pečují o kočky po celý rok – v zimě jim nosí teplé jídlo, staví přístřešky, v létě vodu a stín. Když je některá nemocná, vezmou ji k veterináři, zaplatí léčbu, a zase ji přivezou zpět.
Nejsou to útulky. Nemají žádnou právní formu, nedostávají dotace ani sponzorské dary. Jsou to obyčejní lidé s neobyčejným srdcem.

🐱 Feliti – poslední naděje, když všichni ostatní odmítnou

Mnoho z těchto krmiček bylo odmítnuto útulky i obcemi. Místo pomoci slyšely: „Nekrmte je.“
Ale jak můžete zavřít oči, když vidíte vyhublou, zraněnou, hladovou kočku, která se vás bojí a zároveň vás potřebuje?
Feliti pro ně často bylo jedinou možností, jak získat pomoc – s kastracemi, krmením, léčbou. V současnosti pomáháme cca 70 krmným místům po celé ČR, kde se nachází okolo 1500 koček.

🍲 Krmení je život. Bez něj je jen tiché umírání

Kočky neumírají nahlas. Tiše mizí. Jedna za druhou.

Díky pravidelnému krmení ale přežívají zimy, nemají podvýživu, mohou být kastrovány a nemocné ošetřeny.Ale krmení pro 1500 koček stojí měsíčně desítky tisíc korun. A to ještě nepočítáme veterinu, stelivo, přepravky, deky, přístřešky... Krmičky už často nemají z čeho dál brát. Jsou na pokraji sil – finančně i psychicky.