Sv. Martin, Jamboree a Ježíškova vnoučata

Ahoj,

 

jmenuji se Martin a jsem čtrnáctiletý kluk v rozpuku své puberty, jak mi říkají moji rodiče. Ale hlavně jsem skaut a to už od první třídy. A jsem na to hrdý a hlavně mě to baví. Jako asi hodně kluků v mém věku, mě baví počítačové hry. Ale umím od nich odejít a jít do přírody nejen se skautem. Rád jezdím na skautské tábory, ačkoli to je pro některé mé kamarády nepochopitelné, 3 týdny se obejdu bez wi-fi a počítače :-). Pomáhat stavět tábor, spát ve stanech, mít hlídky, vařit na kamnech, mýt se ve studené řece, manuelně něco vyrábět, učit se nové věci, co mohou zachránit život, vzájemně si pomáhat a hrát táborovou hru za každého počasí to by někteří mí kamarádi vůbec nedali. A mně se to líbí. Mám fajn oddíl, je to 148. oddíl Rys.

Příští rok mám příležitost zúčastnit se celosvětového Jamboree, které se koná v USA (https://www.jamboree.cz/). Je to setkání se skauty z celého světa. Možnost získat představu jak se žije jinde, najít nové kamarády, procvičit si angličtinu a zažít dobrodružství při společných akcích. Moc se na to těším, ale vím, že je to nákladná záležitost. Mí rodiče mě v tom podporují, ačkoli je to zásah do jejich rozpočtu. Zvlášť pro mámu, která je po úrazu páteře invalidní. Naštěstí neskončila na vozíku, ale moc pracovat nemůže, jen občas. Pak ji stejně vidím, jak si musí odpočinout, bolí ji záda a někdy tak, že si bere prášky. Ale až když opravdu je ta bolest velká, jinak by prý byla už dávno závislá. A stejně je optimista, bere to jak to je. A i když má jen malý invalidní důchod, stejně pravidelně dává nějaké peníze na charitu, protože říká, že jsou na tom lidé hůře. Já ji obdivuji.

Proto bych chtěl rodičům trochu pomoct od těch nákladů na Jamboree a založil jsem tuhle výzvu.

Můj patron sv. Martin se rozdělil se žebrákem o kus svého pláště. Já bych se chtěl podělit o své kapesné s nějakým seniorem, kterému bych udělal radost. Rád se zúčastním projektu Ježíškova vnoučata a vybranému senioru pošlu dárek podle jeho přání. Sám mám babičku, které je 84 let a vím, že to neměla lehké. Jako dítě prožila válku, pak socialismus a když už je stará, tak už zas spoustu věcí nemůže. Rád si s ní povídám a učím ji pracovat s počítačem a hrát nějaké lehké hry. Moje babička je in.

Také jsem s mámou chodil navštěvovat našeho souseda, který neměl žádnou rodinu. Pomáhali jsme mu se vším a on byl moc rád. Bohužel již zemřel. 

Někdy je to smutné, že starý člověk zůstane sám a tím spíš, když ho třeba nenavštěvují vlastní děti nebo vnoučata. Občas cizí člověk pomůže víc, aspoň vlídným slovem nebo maličkostí. A já bych chtěl být toho součástí.

Prosím, podpořte moji výzvu a udělejte radost mně, mým rodičům. Já zase budu radost rozdávat jiným způsobem starým lidem. Moc děkuji. Martin
 
 

 Hrobka sv. Martina v Tours