Příběh manželů Špinarových se začal odehrávat ve stanovém centru pro lidi bez domova. Pan Pavel, pravidelný návštěvník centra, sedával u oběda vždy sám, až si jednoho dne naproti němu sedla paní Alice. Ta se právě pohádala se svým tehdejším přítelem, který ji uhodil, a pan Pavel byl tohoto incidentu svědkem.
Pan Václav s paní Šárkou jsou důkazem, že na pomyslné dno může spadnout opravdu každý. Bydleli spolu v garsonce, ale pro nedostatek finančních prostředků se museli vystěhovat. Nevěděli, co si počít, proto se obrátili na Krizové centrum v Ostravě, kde dostali kontakt na ambulantní služby Armády spásy.
Sociální pracovníci věnovali páru čas, povídali si s nimi o náročnosti celé situace a nasměrovali je na další služby, ať již na azylové domy či šlo o předání informací o možném sociálním bydlení. Pan Václav byl v jednání s institucemi samostatný, pracovníky spíše informoval o výsledcích svého snažení. Následně podal žádost o sociální bydlení skrze středisko Armády spásy - Prevence bezdomovectví. Po čase byt získal a dodnes v něm bydlí.
Pan Václav a paní Šárka také uspořádali svatbu na úřadě.
„Rád bych jménem svým i jménem Šárky poděkoval za gratulace. A připojil několik vět. My dva jsme jasným důkazem, že na dno se může dostat úplně každý, dokonce i ti co mají "karty rozdány výhodně". A rozhodně nemusí být na vině ani alkohol ani jiná závislost. Oba jsme abstinenti. Stalo se a my, majíce jeden druhého jako oporu, se z toho dna pomalinku škrábeme vzhůru." doplnil pan Václav.
Milující lidští lidé