Ukrajinský spisovatel Stepan Procjuk patří mezi nejvýraznější hlasy současné ukrajinské literatury. Jeho román Tluč hlavou o zeď podává silné svědectví o vztahu otce a syna, zatíženém celoživotními traumaty, sovětským útlakem a bojem za ukrajinskou svobodu. Kniha odhaluje skryté příčiny rodinného odcizení i psychologické následky totality, kterou Procjuk dobře zná z vlastní zkušenosti – jeho otec byl politickým vězněm v sovětských lágrech.

Nakladatelství Volvox Globator připravuje české vydání tohoto výjimečného díla v překladu Jiřiny Dvořákové. O podporu bylo požádáno Ministerstvo kultury, ale výsledek i výše podpory budou známé až v červenci. Aby mohl překlad vzniknout bez zbytečných odkladů, potřebujeme vybrat ještě 25 000 Kč, které pokryjí překladatelskou odměnu.

Podpořte vznik českého překladu románu, který poutavě propojuje osobní příběh s dějinami ukrajinského národa. Pomozte přinést českým čtenářům silné literární svědectví o svobodě, totalitě a lidské odolnosti. Každý příspěvek pomůže dát hlas ukrajinské kultuře v českém jazyce!

Ukázka z knihy:
Syn vzpomíná na otce a matku za mlada, kdy měly hezké tváře a v nich naději, že je ještě čeká něco pěkného. Rád si prohlížel jejich fotky z doby před jeho narozením. Matčina tvář byla romantická. Zdálo se, že někde v hloubi srdce této pěkné brunetky s mírně oteklými rty se ukryla něžná plachá dívenka, kterou tolik překvapilo všechno, co jí život nabídl: dlouhé čekání na snoubence s cejchem politického vězně, manželství, nepředvídatelné záchvaty zuřivosti milovaného muže, bída a beznaděj. Jako by zanedlouho mělo přijít cosi velkého a vznešeného, co zadupe do země první výhonky jejího zklamání, o němž se ovšem nikdy nikomu nezmínila…

Obecné informace o knize:
Autor: Stepan Procjuk

Nakladatelství: Volvox Globator

Překlad: Jiřina Dvořáková

Redakce: Tereza Chlaňová, Uljana Cholodová

O autorovi:
Stepan Procjuk (*1964)

Pochází ze západní Ukrajiny, dlouhodobě žije v Ivano-Frankivsku. Jeho otec byl za SSSR politickým vězněm. Stepan Procjuk působil na Ivano-Frankivské univerzitě, kde přednášel ukrajinskou literaturu. Vlastní literární činnost zahájil na počátku 90. let v rámci literárního spolku Nova deheneracija; v roce 1992 vydal spolu s ostatními členy společnou básnickou sbírku. V 90. letech mu ještě vyšlo několik samostatných básnických sbírek, následně se však začal věnovat výhradně próze. Upozornil na sebe románem Infekcija z roku 2002, který byl nominován na prestižní Ševčenkivskou cenu. Dále vyšel např. román Totem a sbírky esejů Kanatochodci, Analiz krovi. Román Byjsja holovoju do stiny (Tluč hlavou o zeď), částečně autobiografický, podává věrný obraz společenských poměrů na Ukrajině. Pojednává o vztahu syna a umírajícího otce, jenž byl celoživotním bojovníkem za nezávislost Ukrajiny – a to i v dobách, kdy takové postoje a názory byly trestné. Dílo vyšlo nejprve v roce 2011 na stránkách časopisu Kurjer Kryvbasu, knižně bylo vydáno 2018. Další autorova díla jsou např. Desjatyj rjadok, Travam ne možna pomyraty, který rovněž zkoumá téma dopadu sovětského totalitarismu na psychiku lidí. Z nedávných děl jmenujme román Pan. Roman pro Jevhena Čykalenka (2024) o ukrajinském mecenáši a veřejném činiteli ve 20. letech, který musel emigrovat, následně působil v Poděbradech, kde v roce 1929 zemřel.