Pratur patřil po tisíce let k původním živočišným druhům Evropy, včetně území současné České republiky. Svědčí o tom bohaté kosterní pozůstatky z pravěkých sídlišť, jeskynní malby a řada místních názvů obcí. Jeho domestikací vznikl domácí skot. Poté, co byl pratur člověkem vyhuben, však právě zdomácnělí potomci dali základ jeho dnešnímu znovuzrození.

Velikán české přírody

Býci praturů dosahovali hmotnosti od 800 do 1000 kilogramů, samice byly zhruba o čtvrtinu menší. Jejich výška se uvádí od 160 do 170 centimetrů, u krav přibližně 150 centimetrů. Má mohutný krk a hluboký hrudník. Vyznačovali se mohutnější přední částí těla, rovným hřbetem a nápadně štíhlýma, vysokýma nohama. Nejstarší pozůstatky pratura staré 275 tisíc let pocházejí z Německa. Pratur se kdysi vyskytoval na většině území Evropy, s výjimkou Irska a severní Skandinávie, ale také v severní Africe a Asii, tedy od Atlantiku po Pacifik. Jeho areál rozšíření zasahoval od Velké Británie, přes Maroko až po Čínu a Koreu. 

Rohy praturů jsou dodnes zobrazovány na přilbách germánských válečníků, i když archeologové předpokládají, že ve skutečnosti byly na severských helmách používány spíše k rituálním účelům.

Vyhubení a znovuzrození

Lov a šíření domácího skotu vedly k postupnému vyhubení praturů. Přestože pratury později chránily výnosy králů, již v 6. a 10. století vymizel v západní Evropě, ve 13. až 15. století pak ve střední a východní Evropě. Na sklonku 16. století přežili pratuři již jen v Jaktorowském lese, kde poslední samice uhynula v roce 1627.

Pratur byl pro člověka natolik fascinujícím zvířetem, že se od 20. století objevilo několik pokusů o jeho oživení. Zřejmě nejlépe propracovaným je nizozemský projekt zahájený v roce 2008 nadací Taurus. Součástí projektu je analýza kosterních pozůstatků praturů z různých míst Evropy i analýzy DNA. Cílem projektu je v průběhu 50 let vytvořit co nejvěrnější kopii pratura, tedy zvířete, které bude moci zcela samostatně plnit ve volné přírodě úlohu velkého spásače. 

První stádo ve střední a východní Evropě jsme vypustili v roce 2015 v bývalém vojenském prostoru Milovice. Od té doby postupně přibývá míst, kde velcí kopytníci pomáhají obnovovat přírodu. Znovuoživení tohoto druhu tak pomáhá zmírnit nejenom jedno z největších provinění, kterého se člověk na přírodě dopustil, ale také záchraně mnoha drobných druhů rostlin a živočichů, pro které pratuři vytvářejí vhodné podmínky. 

Dary pomohou financovat současný chov praturů, ale i pomáhat jejich poskytování do dalších rezervací v celé České republice.