Divoký kůň patří odedávna k symbolům svobody a volnosti. Tato ušlechtilá zvířata obývala stovky tisíc let rozsáhlé oblasti Evropy. Pod tlakem člověka však postupně mizela, až u nás zůstala na několik staletí jen ve vzpomínkách a vyprávění.

Ze tří klíčových druhů velkých kopytníků našeho kontinentu byli divocí koně vyhubeni jako první. Jejich smutný osud urychlilo zdomácnění některých koní člověkem.  Protože hřebci divokých koní často odváděli klisny z domácích stád zpět do přírody, stali se divocí koně pro člověka nepřítelem, kterého poměrně rychle vytlačil z přírody.  

Postup vytlačování divokých koní ukazuje velmi dobře genetická analýza zbarvení koní. Ta prokázala, že již zhruba tisíc let před naším letopočtem tvořily barevné variace koní, které vznikly v rámci šlechtění domácích plemen člověkem, dvě třetiny zbarvení v celkové populaci koní. Řada historických pozorování koní, která byla donedávna pokládána za pozorování divokých koní, tak odkazovala jen na pozorování zdivočelých koní domácích, případně kříženců divokých a domácích koní.

Poslední koně evropské přírody

Divoce žijící koně však v Evropě přežili do současnosti. Nikoliv na kontinentu, ale na britských ostrovech v drsné oblasti Exmooru. Tam je o nich první písemná zmínka z roku 1086, kdy jsou jejich stáda zmiňována v takzvané Knize posledního soudu. V Královské oboře byli uváděni na seznamech zvěře. Nejmodernější genetické analýzy prokázaly, že koně z Exmooru odpovídají svoji velikostí, stavbou těla a zbarvením původním divokým koním z oblasti střední a západní Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s původními divokými koňmi z Evropy.

Na rozdíl od jiných plemen, jako je hucul, dülmenský pony a další, nebyli v minulosti intenzivně kříženi s jinými plemeny. Právě proto byli do milovické rezervace vypuštěni divocí koně z Exmooru, jako první stádo ve střední a východní Evropě. Hříbata, která se jim narodila, pak položila základy chovů v dalších částech České republiky, kde divocí koně pomáhají obnovovat přírodně cenné lokality. 

Lékaři nemocné krajiny

V čem jsou divocí koně tak výjimeční? Dokážou spásat velmi chudé druhy trav, kterým se ostatní zvířata většinou vyhýbají. Díky tomu vytvářejí prostor pro vzácné květiny a na ně vázané ohrožené druhy motýlů. Divocí koně se tak spolu s dalšími druhy kopytníků osvědčili jako lékaři nemocné krajiny. Pomáhají obnovovat vzácná a přírodně cenná v naší přírodě a zachovávat naději na záchranu mnoha ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Díky vaší podpoře můžeme financovat současné rezervace divokých koní a také postupně přispávat ke vzniku nových míst, kde budou divocí koně pečovat o českou krajinu.