... bylo nebylo, za sedmero horami, za sedmero řekami...jedna skoro opuštěná bouda budka tam na palouku u lesa stála a děti k sobě volala, že by je ráda ukryla a do světa pohádek ukolébala .... dlouho si to přála, až se skoro rozbila .... pak přišly děti, co neměly kde hlavu složit a kde před nepřízní počasí se skrýt ... a dobré se dělo, čemu základ dáváme ze srdcí, co vedeme z hlav a rukama vlastníma konáme ... i rodiče a přátelé i další lidé dobré vůle udělali a dělají co mohou...je nás pár ... dětí nyní bez devíti tucet ...... a jak to bylo dál nám můžete pomoci vyprávět i vy:).
Moc by nám pomohlo mít peníze na nákup materiálu, abychom díry zadělali, izolaci obnovili, natřeli, vybavili, zabydleli.
Něco z historie:


Jen co trochu času zbývá, už se diamant dobývá:

S čím potřebujeme pomoci - seznam je dlouhý, něco musíme nakoupit, oč prosíme k nám zatím nepřichází - aby nezatékalo, nefoukalo, trochu tepla uchovalo než se děti probudí, půjdou si ven hrát a ten krásný dobrý svět objevovat :



Děr je více než co vidíte, občas si říkám, že to vůbec ještě drží po kupě. A mříže sundáme, aby se dalo dýchat. Však znáte to naše:
"Dítě v úctě přijmout, v lásce vychovat a ve svobodě propustit." ~ Rudolf Steiner
Děkuji a děkujeme za pomoc:).
S úctou k dětskému světu a láskou k jeho cestě — ať toto místo dál roste a rozkvétá.