Zdenda je zvídavý a veselý kluk. Scházíme se s ním a hlavně s jeho maminkou v rámci cheironské služby pro rodiny s dětmi. Letos bylo Zdendovi pět let, tak jsme se bavili i o tom, kam půjde do školky. “Do speciálky, přece. Nerozezná ani červenou od modrý,” měla jasno jeho maminka. 

To nás zarazilo. Na barvy jsme se Zdendy sice neptali, ale speciální školka? Setkávali jsme se dál a postupně jsme zjišťovali, že Zdendova maminka měla se speciálkou pozitivní zkušenost u starší dcery a také tam zamířilo dítě její kamarádky. Evidentně mamince na Zdendovi velmi záleží, nabyla však přesvědčení, že “nemá na normální školu, neumí poslouchat a je hodně divokej”.

V dalších týdnech jsme se zaměřili na to, co by měl předškolák umět. Domluvili jsme se na “doučování”, abychom mohli se Zdendou intenzivněji a pravidelně pracovat. Maminka si postupně začala všímat, že s námi chlapec “věci umí” a uvědomila si, že to může být rozdílným přístupem. Tak moc chtěla, aby syn poznával barvy, že nakonec nechtěl dělat vůbec nic.

Takových příběhů se u nás v Cheironu najde spousta. Měníme věci tam, kde to ostatní vzdávají. Můžete nám s tím pomoci. 

Vytvořme společně lepší budoucnost. Pro děti, co mají životní start o něco těžší.