„Dopadám na tvrdou zem, všude je spousta hluku a pohybu. Vůbec netuším, co se děje a kde jsem se tu vzal. Je to příšerné místo. Choulím se do klubíčka a čekám. Čekám, jestli se můj páníček vrátí a nebo jestli tohle je můj konec. Čekám tady několik dlouhých minut. Najednou si všimnu, že se ke mně někdo blíží. Leknu se. A instinktivně kousnu, několikrát. Nakonec jsem stejně polapen. Kam mě to berou? Proč mě zavírají do té věci? Jsem moc vystresovaný a unavený, usínám. Probouzím se až v místnosti s lidmi v bílých pláštích. Co po mě chtějí? Prohlížejí mě. Snažím se pouštět hrůzu, ale jsem tááák moc vyčerpaný, že znovu usínám. Vzbouzím se zase na jiném místě. Je tu spoustu jídla, pelíšek, kam se můžu schovat i kočičí kamarádi. Ti mi povídají, že jsem měl velké štěstí, že mě teta zachránila. Že už u ní nějaký čas bydlí a mají se fanfárově. Perfektně se o ně stará a mají od ní ten nejlepší servis. No, uvidím, jestli se tu rozhodnu zůstat. 
Zatím si tu ženskou nechci pouštět moc k tělu, kocour nikdy neví. Můj páníček mě tak zklamal. Moje malá dušička je zničená z toho, že mě opustil. Dalšího člověka už si k tělu nepustím! Syčím a vrčím na ní o sto šest. 
Dny plynou a já zjišťuju, že tahle ženská je tady každý den. Ať se snažím sebevíc, pořád je na mě hodná, chce si se mnou hrát a krmí mě. Přemýšlím, že jí dovolím, aby mě pohladila. Stejně to furt zkouší... Je to mňaukonalé. Úplně jsem zapomněl, jak mám mazlení rád. Od teď mě tahle ženština, ehm, myslím tím teta Adéla, může drbat každou minutu mého života. Díky Adél, že si mě tam nenechala.“ 
 
Proč Vám to vlastně píšu? 
Já měl velké štěstí. Tetě Adéle záleželo na zbídačeném klubíčku, které našla ležet na Pražském okruhu. Díky VAŠÍ pomoci může Adéla a její spolek Tlapro pomáhat. Kromě mě se totiž starají o další skoro 100 kočiček bez domova. A zabezpečit jim všem veterinární péči je velká zodpovědnost. 
Nemůže se jim stát, že nebudou mít finance, protože to by pak stálo životy a třeba mě by pak nemohli přijmout do péče.  
 
Děkuji, že měníte náš osud a děláte náš život lepším 🙂

Váš Vavřinec