Válka. Bezmoc. Zmatek.
Samota.
Nutnost pomoci od druhého.
Strach.
Bohužel i nedostatek materiálu.
Na Ukrajině zůstávají senioři, kteří odejít nemohou nebo nechtějí. Jenže pomalu se tenčí zásoba věcí, díky kterému je jejich život ve válkou sužovaném státě relativně důstojný. Dochází drogerie, zdravotnické pomůcky.
Právě jim Nadace Krása pomoci pošle potřebný materiál, která zakoupí za peníze dárců.
Foto: Jarmila Štuková
Do Lvovského hospicu už byl na začátku dubna vypraven jeden kamion. Od dárců z naší materiální sbírky tam putovala drogerie i zdravotnické potřeby. Do Lvova tyto věci dopravil kamion vypravený Nadačním fondem BigMat.
Foto: Jarmila Štuková
„Žiji na hranici konfliktu, kde se střílí téměř každý den. Ostřelování je to, co mě trápí nejvíc. Co když zasáhnou dům a rozstřílí okna, střechu, dveře? Kdo mi pomůže? Pokud začne válka a oni budou tvrdě střílet, půjdu dolů do sklepa. Ve vesnici jsou bezpečná místa, ale nejdřív se tam musíte dostat a nemusí to být bezpečné.“
Samota.
Nutnost pomoci od druhého.
Strach.
Bohužel i nedostatek materiálu.
Na Ukrajině zůstávají senioři, kteří odejít nemohou nebo nechtějí. Jenže pomalu se tenčí zásoba věcí, díky kterému je jejich život ve válkou sužovaném státě relativně důstojný. Dochází drogerie, zdravotnické pomůcky.
Právě jim Nadace Krása pomoci pošle potřebný materiál, která zakoupí za peníze dárců.
Foto: Jarmila Štuková
Do Lvovského hospicu už byl na začátku dubna vypraven jeden kamion. Od dárců z naší materiální sbírky tam putovala drogerie i zdravotnické potřeby. Do Lvova tyto věci dopravil kamion vypravený Nadačním fondem BigMat.
Foto: Jarmila Štuková
„Žiji na hranici konfliktu, kde se střílí téměř každý den. Ostřelování je to, co mě trápí nejvíc. Co když zasáhnou dům a rozstřílí okna, střechu, dveře? Kdo mi pomůže? Pokud začne válka a oni budou tvrdě střílet, půjdu dolů do sklepa. Ve vesnici jsou bezpečná místa, ale nejdřív se tam musíte dostat a nemusí to být bezpečné.“
Slova Jekatěriny Vjazovayi, sedmdesátileté ženy žijící na východní Ukrajině.
„Obávám se, že to bude jako ve válce [2. světová válka]. Bylo mi pět let, když začala válka, a pamatuji si, jak po ulici jezdila vojenská vozidla. Nebylo co jíst. Museli jsme jíst trávu. Pokud vypukne válka, zůstanu doma. Na dvoře mám sklep, ale nedosáhnu tam. Doufám, že mě sousedé neopustí, Bůh jim žehnej. Lidé trpí, žijí ve strachu, všichni se trápí a bojí.“
Lydia Manuylova, šestaosmdesátiletá žena na Ukrajině, vyjádřila svůj strach ze současné situace.
Každá trocha snad pomůže. Držte se 💔