Babu Simwaba byl ten, který přivedl zakladatele Bez mámy před více než 15 lety do Mahanga, aby ukázal, že na vesnici lidé potřebují pomoc ještě víc, než lidé ve městě. Hlavně proto, že chudoba je zde mnohem tíživější, dostupnost zdravotní pomoci nižší a vzdělávací systém nedostatečný. Mnoho děti tehdy nechodilo do školy a páslo dobytek.
Babu nás po krátké nemoci opustil, ale jeho odkaz pomáhat potřebným, zůstává dál živý.
Poděkujme a rozlučme se s tímto báječným člověkem alespoň na dálku a přispějme pár korun na jeho důstojný pohřeb.
Pokud se vybere o trošku víc, věnujeme částku tomu, na čem mu na konci života záleželo nejvíce, aby sirotci měli možnost dobrého vzdělání a aby se nezapomínalo na staré lidi.
Babu se dožil 88 let. Když jsme ho viděli naposledy v lednu, byl plný síly a energie. Jezdil na kole a plynule mluvil anglicky. Nikdy nepil alkohol, protože to stojí hodně peněz a zastírá to lidem mysl. Nepil ani slazenou sodu a dával vždy přednost vodě.
Díky němu se začala stavět mateřská školka v Mahangu a rozvinula se spolupráce s místními. Zařídil, aby zde byly přiděleny řeholní sestry, díky kterým obec získala schopné učitelky i zdravotní sestry.
Babuovi velmi záleželo na těch, kteří nemají, kdo by se o ně postaral. Sám se staral nejen o své děti a vnoučata, ale také děti svých nemohoucích přátel, kterým poskytl zázemí domova a mnohdy jim pomohl také se vzděláním. Pro sirotky měl vždycky zvláštní porozumění a choval se k nim velmi otcovsky. Sirotci z centra dostali od něj nesčetněkrát trs banánu a také je povzbuzoval, aby si u něj vykopali sazenice banánu a zasadili v Centru na zahradě. Dodnes tam jsou a plodí.
Myslel rovněž na své vrstevníky, mnohým pomáhal shánět jídlo i zdravotní pomoc. My - Bez mámy a Babu jsme je navštěvovali doma nebo na společných setkáních a díky dárcům jsme jim mohli poskytovat, čas od času, drobnou pomoc.
Maminka se taky přidává. Babua zná jenom z fotek, ale má radost z toho, že přispěje "babuovým dětem" na banány.